150 VZPOMÍNEK NA TEBE

jeden z milionu

Byl jednou jeden muž,
jen jeden z milionu.
Tento muž bodl jedné dívce do zad nůž
a tím stal se králem všech svých démonů.

Nikdy si moc neuvědomoval, co má,
ale pak to vlastní chybou ztratil.
Došlo mu, že není žádná šance, aby ji k sobě vrátil.

Včera v noci zase usínal ve strachu,
že na něj už nemyslí, když chodí těmi ulicemi.
Vždycky myslel jen na sebe…
Kéž by měl raději strach, že ona se bojí také…
Jejich láska, minulost, budoucnost jsou zaváté v prachu,
leží prohnilé někde v zemi.
Ani „vždycky jsem miloval jen tebe“
je nezachrání, jsou to pro ni jen písmena všelijaké.

On nikdy neměl moc paměť na data,
ale dnes si je rázem všechna pamatuje.
Nejraději nanosil by jí k nohám kupky zlata;
nikdy dříve neviděl, že ji tolik potřebuje.

Vždycky tvrdil, že neumí zavolat první,
ale dnes nic jiného nedělá.
Jaká smůla, druhá strana už jeho číslo nezvedá.
Ne proto, že by jej nechtěla,
ale proto, že život zachránit si musela.

A teď ten muž
do ruky bere nůž.
Snaží se ubodat starou verzi sebe.
Když ztratil ji, jako by ztratil modré nebe.

Nedávno se jej táta zeptal:
„Jak se má Emilly?“
To jméno píchlo jako trn…
už dlouho spolu nebyli,
ale nechtěl nic než vidět ji zase na chvíli,
vkrádat se pod tu její modrou košili,
vrátit se do dne, kdy k sobě patřili
a její hnědé oči štěstím zářily.

Ale je to pryč.
Všechno, co k sobě tehdy cítili.