150 VZPOMÍNEK NA TEBE

sto padesát vzpomínek na tebe

Vím, že už nemyslíš na ni,
když spánkem upadáš.
Strach, že ve tvém srdci už citu není,
když pod košili se jí vkrádáš.

Vím, že už není to jediné,
po čem jsi kdy toužil.
Byla dítě, hloupé a nevinné,
tys toho využil?

Vím, že ona má srdce zlomené
na sto padesát kousků,
jako sto padesát setkání s tebou,
sto padesát polibků při loučení.

Slova „promluvit si o tom můžeme"
a místo toho ztratili lásku.
Sto padesát horkých setkání s tebou,
tak proč ji z toho dlaně zebou?
Vášnivé milování je dnes nejkrutější mučení.

Vím, že jí z okna auta máváš s úsměvem
Celý šťastný, že povinnost máš z krku?
Opouštíš ji s radostným zpěvem,
Nezanechal jsi nic, jen nešťastnou holku.

Vím, že ji líbáš z touhy,
ne z lásky.
Její vyprávění je dnes monolog dlouhý,
Volá o pomoc,
jenže přes pusu má pásky.

Vím, že když tě opustí,
plakat pro ni nebudeš.
Zůstaneš sám, ale v barevné místnosti,
a rozkvetlou uličkou
za dalším cílem radostně dál půjdeš.

A ona klesne k zemi. Na kolena.
V prosbách, ať neodcházíš.
Nechápající, co to znamená.
Zase to budeš ty,
zase zvítězíš.

Teď ona sedí v lese,
do plamenů vhazuje cáry bezvýznamných papírů.
I pírko je nyní to nejtěžší,
co kdy držela.
…to ta tíha, co na srdci po tobě nese.

Na každém papíře vzpomínka na tebe.
Jiskry vstoupají do nebe.
Podzimní listy na stromech chytají,
dobrovolně pro tu dívku zmírají,
znamení muži dávají,
že cestou za štěstím zahodil poklad.

Ona tam stojí opodál,
se slzou na tváři sleduje konec jejich světa.
Tys ji svým věčným úsměvem ubodal,
ona sama sebe dnes pohřbila,
první květ na náhrobku vzkvétá.

Vůně spáleného dřeva,
žhavých uhlíků ve vlhké lesní hlíně
tam, kde ve vůni borovic potok do řeky se vlévá,
tam, kde se tě ona dotýkala nevinně.

Vyhořelá díra tam,
kde ona se s tebou milovala,
tam, kam ty se jednou vrátíš sám,
kde ona jen tvá oblíbená slova opakovala.

Vyhořelá díra tam,
kde tys ji bez citů píchal,
zatímco pro ni to byl lásky chrám.
její vzdechy jsi tam slýchával,
tam, kam ty se jednou vrátíš sám.

Vrátíš se tam,
vrátíš se sám.
Ona už tam nebude,
to místo už nebude.
Protože tam,
kam ty se brzy vrátíš sám,
dnes ona nechala shořet
sto padesát vzpomínek na tebe.