150 VZPOMÍNEK NA TEBE

tobě

Neřekla jsem zdaleka toho tolik,
co bych říci chtěla.
Neřekla jsem, jak moc miluju tvůj ve tváři dolík
a co se mnou tvůj úsměv dělá.

Tyto verše patří tobě,
abych ti dala své děkuju.
Abych ti vzkázala,
že s tebou do smrti bych zůstala
a řekla, jak moc tě miluju.

Vím, že mlčím, když bych měla mluvit,
vím, že tak moc jsem toho neřekla,
ale jsi mého srdce úsvit
a není nic, co bych ti odřekla.

Chybí mi zářijové západy slunce,
ale ty mi chybíš mnohem víc.
Chybí mi, jak ke mně šeptáš tichounce,
ale vím,
že zase tě uvidím,
a půjdeme světu ruku v ruce vstříc.

Jsou to teprve dva roky,
co dala jsem ti do rukou svůj svět.
Už vedle tebe chci jen dělat kroky
a o blbostech ti o půlnoci vyprávět.

Jsme spolu tak krátkou chvíli,
ale já mám pocit, že tak moc dobře tě znám.
Kéž bychom vedle sebe čas zastavili
a navěky mohli zůstat tam.

Může třeba sněžit nebo pršet,
ale vedle tebe bude vždy slunce svítit.
A já budu se tě držet
a navždy budu tě chtít.

Víš, nikdy jsem nemluvila o tom,
jak velký děs mám z toho, že tě ztratím.
Protože k tobě toho tolik cítím,
ale co by bylo potom?