Havran a jiné básně (Edgar Allan Poe)

Zvony II.

Slyš jak zvoní k svatbě zvon,
zlatý zvon!
Jeho harmonický chorál jako varhanový tón
po celou noc slavně hrál
nad portálem katedrál
a teď zbarven do zlata
letí vstříc
a rozhazuje poupata
hrdličce, jež chytá je a dojata
hledí na měsíc!
Jaký zurčivý to shon
tryská v zpěvu z čistých hrdel ptáčat, jichž je milion!
Ševel, ston,
šustot, shon,
když nám prorokuje zvon
budoucnost, již zná jen on,
v jasném znění, vyzvánění,
jenom on, on, on,
zlatý zvon, zvon, zvon, zvon,
zvon, zvon, zvon,
hlaholící, jasně znící, zlatý zvon.