Havran a jiné básně (Edgar Allan Poe)

Heleně II.

Tvá krása, lásko, vyniká
nad dávné bárky z Nikeje,
jež vezly bouří poutníka
přes moře, které vonné je
až k mysu Dobré naděje.

po bludné pouti přivolal
mne hyacintový Tvůj vlas,
tvář, již jsem vroucně miloval,
zpěv, který v Řecku zpívalas
a v Římě, dokud kraloval.

Hle, v oné skvělé vitrině
jak souchu vidím Tě teď stát,
s lampou, jež září nad achát!
Tys přišla, Psyché, dárkyně,
ze Svaté země snad.