Výtvory mé fantazie

Báseň podle květů psaná

Pohlédni na tento květ.
Vidíš jak je nádherný?
Nádherný jako náš svět,
Ale přesto stále tajemný.

Tak zastav se na chvíli,
Pohlédni na nebe,
Až slunce zajde jedna z hvězd, jistě zářit bude pro tebe,
Tak počkej než ujdeš další míli.

Pohlédni na ten tulipán,
Jež žlutě září, v květomluvě znamená to naději a štěstí.
Proč zrovna na tuhle louku byl dán?
Počkej, něco vzkazuje ti.

Buď vždy tím, kým jsi,
Bez klamu a přetvářek.
Tu masku opět nenasazuj si,
I když to bude znamenat několik otázek.

Nyní si vsimni narcisu,
Který přebírá si slovo.
Vážně myslel sis,
že jen jedna květina a máme hotovo?

Nenech ostatní ti říkat,
Co máš dělat.
Je to tvůj život a tvé rozhodnutí,
Žij ho podle sebe a ne podle těch, co do něčeho tě nutí.

Pohlédni na tu modrou chrpu,
Také ti dá radu.
Protáčíš očima?
Ptáš se, kdy skončí tahle kravina?

I když nebe temné zdá se,
Nějaká hvězda vždy ukáže se.
Nikdy neztrácej naději,
I když myslíš, že žádná hvězda již nesvítí.

I ta drobná sedmikráska,
Vzkaz pro tebe má.
Že ji nevidíš? To je pravda,
Ona před lidmi se totiž ukrývá.

I pokud jsi nevýrazný,
Dokážeš velké věci.
Možná připadáš si nevýznamný,
Ale následuj své sny a přání,
Abys našel v sobě něco, co možná svět změní.
Jen nevzdej se a pokračuj po pěšině nezmizících nadějí.

Nyní poslouchej tu nádhernou růži,
Dá ti lekci velmi cennou,
Zapamatuj si jí celou,
I pokud tě tohle už nebaví.

Možná krásná na povrch,
Ale v duši jedovatá.
Nesuď lidi na první pohled,
Každý má tajemství a něco skrývá.

Ta drobná fialka
Nedaleko rostoucí,
Předá ti také zprávu,
Nejspíš poslední.

Normální lidé neexistují
Každý je trochu zvláštní, jiný.
Každý je jedinečný.
Buď rád za to že jsi originální.
Nesnaž se splynout s davy,
Ale buď tím kým jsi.

Všechny květy spojí hlas,
aby předali ti poslední vzkaz.
I pokud tě to už nebavilo a těšil jsi se na konec,
Doufáme že přece jen si z toho něco odneseš.

Zmatený poutník ve svém pokoji se probudí
A zmateně se po louce s mluvícími květy rozhlíží.
Po chvíli vše pochopí
A vrátit se na onu louku zatouží.

361 slov. Báseň podle květů psanou  jsem stvořila už v září, ale nechtělo se mi jí přepisovat a proto ji tady máte až teď, na druhou adventní neděli. Báseň, kterou jste si přečetli se od původní verze velmi liší, protože jsem s první verzí po čase přestala být spokojená (teď mám už 413 slov).

Loučí se Luna Aurelia Evans, Anna Pebbott a Adéla Gringer.