Výtvory mé fantazie

Dvojče

Jsme tu dvě, ale vidíš jen jednu.
Tu, která má zrovna převahu.
Mě vidíš během šťastných dnů,
Ji když jsme zoufalé a ztrácíme odvahu.

Nesnáší mě a já ji,
Avšak jedna bez druhé nemůže žít.
Ona vše vidí černě, já hledám naději,
I když věčně snaží se mě zbavit.

Nekonečný boj vedeme mezi sebou,
V neustálé snaze vyhrát aspoň jedinou bitvu.
Znáš část z nás obou,
Ale úplně nás nepoznáš, ani kdybys udělala pitvu.

Jedno tělo, dvě duše,
Dobro a zlo na jednom místě,
Slyším dva výstřely z kuše.
Pokud vyhraje, lituji tě.

Jak ukončit boj, nastolit mír?
Jak nastolit rovnováhu?
V hlavě myšlenek nekonečný vír.
Mě vítězství jako by nemělo váhu.

Jak zařídit, aby mír přijala?
Jen za ní přijít a vysvětlit?
Ne, to by se mi vysmála.
Jak jen to mám vymyslit?

Dlouhé dny v zamyšlení strávené,
Kterých i ty už sis všimla.
Dlouhé dny neúspěchy ztracené.
Proč nikdy nesouhlasila?

Kéž mohla bych ti to říct, úplně všechno,
Jenže to nejde.
Ona mě nenechá, snad uvidíš, oči od duše okno.
Třeba to vyjde.

Pozitivní, negativní,
Dvě duše, jedno tělo.
Spojení,
To by vše zachránilo.

Konečně souhlasí,
Výhody pochopila,
Přichází část, která mě děsí.
Ona se ničeho nebála.

Spojení proběhlo bez problémů,
Ze dvou je jedna.
Neukazuj tohle nikomu.
Konečně je duše klidná.

Jedna duše,
Jedno tělo,
Žádná kuše,
Tohle už skončilo.

Nenávist, láska,
Dobro, zlo,
Sundaná páska,
Tolik času uběhlo.

Den, noc,
Slunce měsíc,
Žádné prosby o pomoc,
Už nikdy víc.

Radost, smutek,
Smích, pláč,
Od zla dobrý skutek,
Od dobra lest, kdy netušíš, co je zač.

Protiklady,
Obě na opačných stranách mostu.
Dojdou k sobě, chytí se za ruce a skočí do ledové vody.
Za letu ztratí nejistotu.

Ze dvou jedno,
Ze tmy světlo,
Nic i všechno,
Něco nového vzniklo.

Šťastný konec,
Pryč je válka,
Zvoní zvonec,
Před námi neznámá dálka.

Obě živé,
Obě šťastné.
Oči laskavé,
Oči jasné.

Před námi neznámo,
Válka za námi,
Před námi tajemno,
Už je já a ne my.

327 slov.

Loučí se Luna Aurelia Evans, Adéla Gringer a Anna Pebbott.