Výtvory mé fantazie

Temná strana lásky

Co je za růžovou oponou
Se srdíčky a růžemi?
Co skrývá se za maskou nádhernou?
Možná ty temné příběhy, z nichž jeden stal se mi.

Příběhy plné neopětované lásky a nevěry.
Příběhy zlomených srdcí a zničených nadějí.
Příběhy ztracené důvěry.
Příběhy plné slz a zklamání.

Nyní povím vam příběh z temné strany,
Naznačím vám o čem to bude.
Spousta slz a zkažené narozeniny,
Moc pozitivní to vážně nebude.

Začalo to na hodině francouzštiny,
Kdy musela jsem s ním do skupiny.
Vůbec do toho nechtělo se mi,
Ale co dělat, když nejlepší kamarádka chybí?

Opakování slovíček s klukem kterého nesnáším,
Že zrovna já takhle skončím.
Já jsem je uměla perfektně,
On mluvil dost mizerně.

Smála jsem se a říkala mu, že jsou lehká,
On protáčel očima a tvrdil, že jsem šprtka.
„Hele, já se to učím už tři čtvrtě roku,
Tak asi už budu umět říct, kde bydlím a jak se jmenuju.“

Nakonec ptala jsem se sama sebe
Proč vlastně jsme nepřátele?
Já vlastně ani nevím,
Proč se s ním nebavím.

Začala jsem si s ním občas povídat,
Já vím klišé, ale všechno musí nějak začínat.
Bohužel někdo asi oči zavázal mi páskou
A já pletla si nenávist s láskou.

Nevím, kdy přesně uvědomila jsem si,
Že ho miluju.
Nebyl to jeden den, ale doba delší.
To sem však tahat nebudu.

Jednoho dne odvážila jsem se,
Ukázat mu mě emoce.
Celé to bylo jen divadlo,
Jež už za onou oponou hrálo.

Jak věřila jsem naivně,
Že on cítí se podobně.
Teď přeskočíme líbání
A jiná lásky vyznání.
Pojďme se podívat rovnou,
Co skrývá se za maskou, za oponou.

Milovala jsem ho velmi,
Ale on o svých citech lhal mi.
Nemiloval mě doopravdy,
Ještě nejspíše stále neznám kousky pravdy.

Jednoho dne viděla jsem ho s jinou.
S jeho milovanou.
To byl dárek od něj k mým narozeninám,
Že pravdu konečně znám.

Byla jsem jen loutka z divadelní hry,
Která není důležitá pro hlavní lovestory.
Spousta slz a probrečených dnů.
Zničila se mi řada snů.

Byla jsem jako tělo duši postrádající,
Bez záměru tímto světem procházející.
Přála jsem si zmizet z tohoto světa.
Kamkoliv, třeba tam, kde nádherný drak létá.

Mé přání bylo vyslyšeno,
Tělo mé do jiného světa přeneseno.
Tam naučila jsem se skutečně žít
A pochopila jsem, že lásku není potřebné mít.

Když jsem se zpět vrátila,
Díra v mém srdci zmizela.
Bylo nádherné cítit se zas volná.
I přes všechny ty lži   opět klidná.

S úsměvem jsem jej pozdravila,
Moje nejlepší kamarádka se tomu velmi divila.
Za ten čas jinde strávený,
Neubehl tady totiž čas žádný.

O pár dní později se ke mně donesla zpráva.
Ta holka kterou líbal mu kopačky dává.
On z toho byl zničený.
Stejně jako tehdy já, zlomený.

Jednou jsem ho do parku jako kamarádka pozvala.
Bylo to abych mu pomohla.
Přišel a ani nedivil se,
Že ho neignotuji zase.

On se mi svěřil.
Já mu pravdu řekla.
„Promiň, choval jsem se jako debil.
Neměl jsem ti lhát, když jsi mě milovala.“

„Jo, já to vím.
A všechno ti to odpouštím.
Teď jsi sám poznal jaké to je,
Když ti někdo lže o tom, že tě miluje.“

„Jsi skvělá kamarádka.
Děkuji za to jak jsi mi pomohla.“
Já jsem se upřímně usmála.
„Není zač,“ bylo poslední, co jsem řekla.
Než jsme se rozloučili
A domů se vydali.

Stali se z nás velmi dobří přátelé
A myslím že dopadlo to skvěle.

Když jsem tohle začala psát,
Nečekala jsem, že bych mohla ještě šťastný konec získat.
Ale já jsem to dokázala.
A kdybych psala gumovací propiskou, ten název bych hned přepsala.

593 slov.
Loučí se Luna Aurelia Evans, Anna Pebbott a Adéla Gringer