Výtvory mé fantazie

Hádka živlů

Co se tehdy stalo?
Kdo to celé způsobil?
To se dávno zapomnělo,
To už nikdo netuší.

Myslím, že oheň byl první,
Že on hádku začal,
Ovšem to už nikdo nezjistí,
Tak pojďme dál.

„Já jsem z vás zcela jistě nejlepší,
To přece každý ví,
Tedy z výjimkou vás tří,“
Pohlédl ohnivý duch ke slunci.

„Ty jsi živel zbytečný,
To já jsem přeci nejpotřebnejší,“
Odporovala mu voda,
A ještě, že bere častěji než dává dodala.

„Ty si myslíš jak si krásná,
Že bez tebe by nebyl svět,
Avšak že není to pravda, ti musím povědět.
S každým stále jen se přeš,
Ale svého stejně nedosáhneš,
Jsi s tím už jen otravná.

Ty jsi možná užitečná,
Ale to my všichni,
Nejsi ničím jedinečná,
Tak konečně pravdě do očí pohlédni,“

Vítr snažil se,
Ostatní uklidnit,
Ale povedlo se
Je jen víc rozzlobit.

„Jeden z nás je lepší
A tím jsem já.
Země klidná, stálá a vyrovnaná,“
Ozval se živel poslední.

Elfka s darem slyšet němé,
Tuhle hádku zaslechla.
Pochopila, co se děje
A tak zasáhla.

„Všechny jste stejně potřebné,
Prosím vnímejte mě,
Jako já vnímám vás,
Vaši hádku přivolal čas.

Bylo to nezvratné
A my jsme to čekali,
Jenom jsme netušili,
Kdy k tomu dojde.

Každý z vás je pro nás nezbytný,
K našemu přežití potřebný.
Proto prosím vás ať hádka vaše skončí
A klid se navrátí.“

„No tak dobře,“
Řekly živly nespokojeně.
Často si s onou elfkou povídaly,
Ale za jejího dlouhého života už se nehádaly.

244 slov.

Loučí se Luna Aurelia Evans, Anna Pebbott a Adéla Gringer.