Láska hodně bolí

16. Jeden den bez něj je utrpení

Přišla jsem domu, pozdravila jsem rodiče a zalezla jsem rovnou do pokoje, abych si dopsala vše, co jsem zmeškala, kvůli Adamovi. Ale vlastně to nemůžu dávat za vinu jen Adamovi, kdybych nechtěla, tak by mě nedonutil, abych do školy nešla. No jo, prostě to je vina nás obou, tím to ukončím. Dala jsem si na mobilu tichý režim, abych furt nebyla na mobilu a nepsala si s Adamem. Ale bylo to velmi těžké nepsat, ani se nekoukat na mobil, jestli náhodou nenapsal a já vím, že určitě napsal. Proto to bylo ještě těžší. Ale dělala jsem si přestávky, abych si taky na chvíli odpočinula, protože nijak bych s těch všech informací a skript hráblo. 

Když jsem měla konečně větší část hotovou, tak jsem si šla pro něco malého k večeři a zase jsem se vrátila do pokoje, abych zase mohla pokračovat v přepisování poznámek tak, abych se to lépe učilo mě. Mezitím jsem ještě napsala zprávu Adamovi, "Broučku, doufám že se zítra uvidíme ve škole? Nebo se na ní tentokrát vykašleš sám :P." Usmívala jsem se, když jsem to psala, odeslala jsem zprávu, položila mobil a dál se věnovala učení. Ale teď jsem se nějak nemohla soustředit, protože jsem čekala na zprávu, jestli se zítra uvidíme. Viděla jsem, jak se mobil rozsvítil, tak jsem se na to rychle vykašlala a hned jsem si vzala mobil do ruky a četla jsem si, co napsal, "Neboj, zítra přijdu. Sice mám až od 9, ale přijdu. Už se tě nemůžu dočkat, až tě uvidím a obejmu a políbím :*." Jak říkám, byli jsme jako puberťáci, protože když jsem si to četla, tak jsem se usmívala, kousala jsem si do jazyka a když jsem to dočetla, tak jsem si dala mobil na hrudník a otočila jsem na té kancelářské židli a přemýšlela, co mu na to napíšu. "Taky se moc těším, až tě obejmu a políbím, ale tak v pohodě, že přijdeš až v 9, hlavní je že přijdeš. Protože další den, co bych tě neviděla by byl tedy strašný :(." Zase jsem odložila mobil. Místo toho ale abych se dál věnovala učení, tak jsem si šla dát příjemnou teplou vanu. Vzala jsem si tablet, na kterém si pouštěla seriál, u kterého se uklidňuji. Prostě teplá příjemná vana a oblíbený seriál, nebo film nebo hudbu a ještě vonné svíčky. Takovou atmosféru prostě miluji, ale mobil jsem si nevzala, protože jsem prostě chtěla užít vanu bez toho textování. Neříkám, že mě to esemeskování nebaví, baví a strašně mě baví, ale když budu mít mobil u sebe, tak si nebudu užívat ani vanu, ani ten seriál, ani tu vůni těch svíček.