14. Běžný den studenta na medicíně, možná

12 0 0
                                    

Po krásném ránu, které mohlo pokračovat ještě déle, kdyby nás někdo nevyrušil. Po snídani jsme se tedy rozešli, tedy já jsem se vydala domů a Adam zůstal doma. Na rozloučenou jsme se ještě políbili a Adam mi ještě zašeptal do ucha, "Tohle si ještě musíme zopakovat. A myslím, že to nebude dlouho trvat, protože moje mamka je často pryč a brácha spí taky furt jinde." Dala jsem si neposlušný pramínek vlasů za ucho a cítila, jak se mi vlévá krev do tváří a já rudnu. Jen co jsem přišla domů, tak jsem zalezla do koupelny a dala si teplou a dlouhou koupel a v ní jsem přemýšlela, co se to všechno stalo a jestli to je vůbec pravda.

Když jsem vylezla z koupelny jen v ručníku kolem mého těla a oblečení jsem dala do koše na špinavé prádlo. Vešla jsem do pokoje, kde jsem si sundala ručník a vzala si čisté spodní prádlo, tričko s dlouhým rukávem a krátké kraťásky a dlouhé podkolenky. Ano, je to možná divná kombinace, ale mě v tom strašně příjemně. Přišla jsem do kuchyně, kde naštěstí nikdo nebyl, aby se mě vyptával, jak jsem si to s kamarádkou užila, oba rodiče jsem měla v práci. Uvařila jsem si rychlé jídlo a šla opět do pokoje, kde jsem se začala připravovat do školy a zjišťovat od spolužáků, o co jsem všechno na přednáškách přišla a jestli by mi nepřeposlali a já si to mohla přepracovat a přepsat do notebooku. Ještě že ty spolužáky mám a že mi všechno poslali a já jsem celý zbytek dne seděla jen u výpisků, že jsem si ani nevšimla, že mi několikrát zvonil mobil.

Konečně jsem měla vše hotové, podívala jsem se na mobil, kde jsem měla tři zmeškané hovory od mamky a čtyři od Adama. Rychle jsem volala mamce zpátky, "Ahoj mamí, promiň byla jsem zabraná do učení a mobil jsem měla na nabíječce a na vibracích." "V pořádku holčičko, já jsme si to myslela, jen jsem ti chtěla říct, že se s tátou v práci zdržíme, přijdeme až ráno." "Aha, jo dobře. Já stejně už půjdu spát a asi se ráno neuvidíme, když už budu se škole. Tak tedy papa a uvidíme se odpoledne, až přijdu domů." zavěsila jsem hovor s mamkou a rychle jsem zavolala Adamovi, "Ahoj, promiň měla jsem mobil na vibracích a na nabíječce. Dělala jsem zápisky, potřeboval si něco?" "Ahoj Elí. Dobrý, ale taky jsem se trochu bál, jestli se ti cestou domů něco nestalo. když si mi ani nenapsala." Dala jsem si ruku přes pusu a řekla, "Jee, promiň. To jsem nechtěla, aby ses o mě bál. Ale tak víš jaká jsem, šla jsem to vany a pak jsem se rovnou připravovala do školy. Potřeboval si tedy něco?" slyšela jsem, jak se zasmál, "No, potřeboval jsem tě slyšet a taky ti říct, že jsem doma zase sám." Začala jsem se opět červenat ve tvářích, "Já tě taky moc ráda slyším, ale já jsem taky sama doma, až do rána. Ale až přijedou rodiče z  práce, tak to my už budeme ve škole. Tak jestli chceš přijít teď ke mě, tak můžeš." chvíli jsem nic neslyšela a asi po minutě konečně odpověděl, "No, tak dobře. Za půl hoďky jsem u tebe krásko" a zavěsil. Usmála jsem se,  Adam by asi řekl, že se roztomile usmívám. Podívala jsem na hodinky, rychle jsem se zvedla a šla jsem do koupelny, kde jsem se upravovala. 

Láska hodně bolíKde žijí příběhy. Začni objevovat