Láska hodně bolí

17. Už se tě nemůžu dostat, až tě zase uvidím a že se to blíží

Hned po vaně jsem si šla lehnout, jen jsem si nastavila budík a podívala se na zprávu od Adama, "Dneska to bylo strašný utrpení, že jsme dneska nebyli spolu. Ale ty sama si chtěla být sama a doplnit si poznámky ze školy. Já jsem s tebou chtěl být. Ale teď už je moc pozdě, jdu si lehnout a ty by si taky měla. Dobrou noc a krásné sny, představuj si, jak jsem vedle tebe v postýlce a objímám tě, aby se ti krásně spinkalo :3" To jsem se usmívala a byla jsem úplně v sedmém nebi, jak je možné že jsem byla tak slepá a neviděla jsem takového kluka, jako je právě Adam. Milý, pozorný, vtipný a hlavně, asi mě má opravdu rád. Na jednu stranu bylo dost těžké něco krásnějšího na to vymyslet, protože tohle asi nepřebiju. "Tak se snažím být pilnou studentkou, hlavně to chci mít všechno hotové, abych měla klid a měla klidný další semestr a nic si netáhla dál. A neboj, už ve vaně jsem si představovala, jak si u mě. Přeji ti dobrou noc a krásně se vyspinkej, posílám ti pusinky na sladké usínání :3 zítra ve škole se na tebe moc těším. Papa" Nastavila jsem si budík na zítra ráno, zavrtala se do peřiny a za chvíli jsem usnula.

Ráno mě vzbudil budík, vypnula jsem ho, protáhla se a vstala z postele, abych se mohla obléknout do školy a připravovala se. Šla jsem do koupelny, vykonala ranní hygienu, udělala lehké líčení a vrátila se zase do pokoje, abych si vzala všechny potřebné věci do školy, rychle si vzala svačinu a připravený žitný chleba jsem vzala do ruky a jedla ho při cestě na autobus. Jsem tak ráda, že ještě bydlím s rodiči, protože mám ještě připravené svačiny do školy a snídani, než jdu do školy, ale to jsem teď malinko odbočila. Sedla jsem si do autobusu, vzala si do ruky sluchátka a mobil, abych si  na cestu pustila písničky a napsala Adamovi na dobré ráno, "Dobré ráno Adame, doufám že si se vyspinkal dobře, i když si byl v noci sám. Já se sice vyspala dobře, ale strašně si mi chyběl vedle mě v posteli. Těším se na tebe, až tě uvidím za chvíli ve škole." Schovala jsem mobil do kapsy a koukala na krajinu, jak se míjí v okně autobusu.

Vystoupila jsem na mé zastávce, která byla naštěstí hned u fakulty, ve které jsem měla přednášky. Škola je trochu bludiště, ale když tam jste už nějakou dobu, tak si na to zvyknete a víte, kde je jaká učebna. Nikde jsem se nezastavovala a šla rovnou do šaten a ze šaten rovnou na učebnu, abych si sedna na své oblíbené místo. Ne hned u tabule a ani ne tak daleko, prostě někde uprostřed. Vytáhla jsem tablet a začala se připravovat na přednášku a čekala na to, až bude konečně devátá hodina, abych konečně viděla Adama. Ach bože, jak já se na něj těším.