V mužích jsem se za svůj velmi krátký život hodně zklamala a vždy mě to hodně bolelo, ale u toho posledního jsem to bylo spíš nešťastné nerozumění a já jsem udělala tu největší v životě, kterou jsem ublížila nejen jemu, ale i celé své rodině.
Jmenuj...
Celou noc jsem nemohla vůbec spát, furt jsem musela myslet na Adama a na jeho rty. Ráno mě ani budík nemusel budit, protože jsem neusnula ani na chvíli. No dobře, možná na malou chvíli jsem usnula, ale byla jsem vzhůru ještě před budíkem. Vyletěla jsem z postele rovnou ke skříni, kde jsem si vybírala nějaké hezké věci, abych se Adamovi zalíbila ještě víc a jelikož máme spolu první tři hodiny, tak jsem musela být prostě perfektní. Bingo, moje oblíbené černé džíny a bílá košile, to je prostě top. K tomu si vezmu nějaký řetízek, černou koženou bundu a možná bych dala pro dnešek i boty na podpatku. Nalíčím se a můžu vyrazit na přednášku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nikde jsem se nezastavovala, tedy kromě skříňky, kam jsem dala bundu, vzala si učebnice a rychle jsem šla do posluchárny. Nevěděla jsem, jestli tam už Adam bude, ale on na přednášky chodil vždy pozdě. Sedla jsem si dozadu, jak jsme tam seděli minule a čekala jsem, kdy přijde. Přišel asi dvě minuty před začátkem přednášky a přišlo mi, jako by někoho hledal, ale já jsem dělala, že jsem si ho nevšimla a dál jsem byla na mobilu. Za chvíli byl vedle mě a dal mi jemný polibek na tvář. Cukla jsem sebou a podívala se, kdo to byl, i když mi to bylo jasné. Usmála jsem se a také jsem mu dala pusu na tvář. "Budeme dneska vzorní studenti, nebo zase ne. Mimochodem, moc ti to sluší." Roztomile jsem se usmála a řekla, "Děkuji a co by si chtěl ty?" Opřel se do židle a a dal levou ruku na tu mojí židli. Pochopila jsem jeho gesto. Já jsem udělala to samé, co on, jen jsem nedala ruku na jeho židli, naopak já jsem se poté k němu přitulila a on si mě tou rukou přitáhl co nejvíce to šlo.
Celou přednášku jsme se k sobě jen tulili, nic jsme neříkali a ani nevíme o čem ta přednáška byla. Po přednášce jsme šli opět každý svou cestou, na rozloučenou jsme se objali a políbili se. Také jsme si řekni, že si budeme celou dobu psát.
Po všech přednáškách jsme se opět viděli a Adam mě zase chtěl vzít na tu vyhlídku, na což jsem mu řekl, "Jako šla bych moc ráda, ale mám zrovna na to nevhodné boty." Podíval se a řekl, "No, to je pravda. Tak co, kdyby jsme šli ke mě domů. Nikdo tam teď myslím není." Hned jsem chtěla říct, že ano a moc ráda, ale taky aby si o mě nemyslel nic špatného. "Adame, já nevím. Není to blbý?" Podíval se na mě tak zvláštně a pak řekl, "Proč by to mělo být blbý?" "Tak já nevím, ale když to tobě nepřijde blbý, tak proč ne." Vzal mě za ruku a vedl mě směrem k domu, kde bydlel s rodiči a bratrem. Jen jsme si sundali boty a zamířili jsme to rovnou do jeho pokoje, sedl si na postel, vzal si notebook do ruky a naznačil mi, abych si sedla vedle něj, což jsem mile ráda udělala. "Vyber nějaký film, pustíme si ho." oznámil mi. Tak jsem si tedy jeho notebook vzala na klín já a už jsem vybírala. Nevím jaké filmy má ale rád, zase nechci nějakou romantiku, aby si něco nedomyslel, tak jsem snad vybrala zlatou střední cestu. "Nepustíme si Avengers? Ten poslední díl?" To se na mě překvapeně podíval, "Ty koukáš na marvel jo? Tak proč ne." Vzal si ho opět na sebe a pustil Endgame.
Na konci filmu, kde jsem opět brečela, když umíral Tony a Adam mě utěšoval a podával mi kapesníku. Jen chci říct, že jsme se celý film k sobě tulili a Adam si nic nezkusil, prostě mě jen objímal a mě to bylo strašně příjemné. Ale to jsem asi trochu odbočila, takže po konci filmu a toho utěšování jsme ještě chvíli seděli na posteli a povídali si. Ani nevím, jak se to stalo, ale najednou jsem ucítila Adamovi rty na těch mých a já začala okamžitě spolupracovat. Po chvíli ale přestal a řekl, "Promiň, já nevím co to do mě vjelo, ale prostě jsem tě musel políbit." Nic jsem mu na to neodpověděla, tedy ne slovy. Odpověděla jsem mu činy, také jsem na nic nečekala a začala ho líbat a také hned spolupracovat. Mezi polibky něco potichu říkal, ale já tomu vůbec nerozuměla, "Co to říkáš?" "Chci tě! Tak strašně moc tě chci." A začal mě znovu vášnivě líbat, chvíli jsem byla v šoku, ale pak jsem mu odpověděla, "Tak si mě vem." A než jsem to stačila doříct, tak jsem mu hledala lem jeho trika, abych mu ho mohla sundat.