Láska hodně bolí

5. Rána přímo do srdce

Po mém prvním podezření uplynuly dva týdny a musím říct, že to bylo opravdu jen v mé hlavě, nebo si Pavel začal dávat větší pozor, protože už jsem v našem bytě necítila žádnou cizí dámskou voňavku, nechodil po práci z přáteli ven. Ne, hned po práci přišel domu a trávil je se mnou. Sice jsem mu věřila víc, ale to podezření tam stále bylo. Tak nevím proč, ale jednoho dne mě napadlo, když měl Pavel volný den a řekl mi, že nemá nic v plánu, jen možná být doma a odpočívat,  že bych prostě nešla na jednu přednášku, které byla na tři hodiny. Chtěla jsem ho tím překvapit, ale to jsem netušila, že on překvapí mě.

Přišla jsem domů, celá na něj natěšená, že budeme půlku dne budeme spolu. Protože takhle jsme už hodně dlouho nebyli.Otevřela jsem dveře a než jsem stačila něco říct, uslyšela jsem z naší ložnice nějaké vzdychání, chvíli jsem to tak poslouchala a byla jsem na místě jako socha. Když jsem se odvážila udělat krok, tak jsem potichu otevřela dveře do ložnice a tam jsem viděla, jak je Pavel s nějakou ženskou v posteli a náramně si to užívali. Rychle jsem zase ty dveře zavřela a bylo mi jedno, jestli to šlo nebo nešlo slyšet. S pláčem jsem vyběhla z bytu a ani nevím, kam jsem běžela. Najednou jsem se zastavila na kopci, který jsem ani neznala. Sedla jsem si tam, byla jsem ráda, že nebyla zima, ale krásně teplý podzim, takže jsem si bez starostí sedla jen na zem, bez toho, abych si pod sebe dala bundu nebo mikinu. 

Ani nevím, jak dlouho jsem tam tak seděla, ale už se začalo stmívat. Podívala jsem kolik asi je hodin, vykulila jsem oči na mobil bylo osm hodin a po druhé jsem vyvalila oči, když jsem viděla, kolik jsem měla zmeškaných hovorů. Divné, já jsem ani jeden z nich neslyšela, tedy možná jeden, ale myslela jsem si, že mám halucinace, tak jsem to nebrala vážně. Zvedla jsem se ze země, dala jsem si do navigace polohu bytu, kde jsem bydlela s Pavlem. Ano, čtete správně bydlela, měla jsem tam své věci, ale celou tu dobu jsem přemýšlela a došla jsem k závěru, že zavolám mamce, aby si pro mě a moje věci přijela a zavolám ji hned, jak budu na místech, které mi jsou známé. Při cestě jsem ještě koukala kdo všechno mi volal a kolikrát a je divné, že mi nejvícekrát volal právě Pavel, kvůli kterému se tohle všechno stalo, pak Lucka a nakonec mamka, té to řekli asi jako poslední. Nechtěli ji tím zatěžovat si myslím já, ale to je teď jedno. Když jsem byla na místech, které poznávám, tak jsem nejprve zavolala Lucce, protože s ní to bude na kratší rozhovor. "Ahoj Lucí, prosím tě. Dřív než budeš vyšilovat a řvát mi do mobilu, tak jsem v pohodě, fyzicky mi nic není a psychicky, no tak o tom si s tebou nechci bavit po telefonu. To ti řeknu osobně, ok?" Slyšela jsem, jak si Lucka oddechla a jak ji spadnul velký balvan ze srdce, "Ahoj Elí, to jsem ráda, že si v pohodě. Protože mi volal Pavel, jestli nejsi u mě. Že si zničeno nic vystřelila z bytu, ani si mu nic neřekla." V tu chvíli jsem na na Pavla strašně naštvala, ale místo toho jsem začala brečet. "Elí, Elí s v pohodě. Co se stalo, co jsem řekla špatně?" Chvíli jsem to rozdýchávala a pak odpověděla, "Ne, nic si neřekla špatně. Jak by si mohla, když ani nevíš, co se stalo, ale já se o tom teď vážně nechci bavit. Jen ti teď řeknu, že s Pavlem je konec. Zítra ti řeknu víc. Promiň, musím končit, pa." rychle jsem ten hovor zavěsila, chvíli jsem se ještě uklidňovala a když jsem se jakž takž uklidnila zavolala jsem mamce, aby si pro mě i s mé věci nepřijela k Pavlovi, že jí vše vysvětlím osobně. Ani se mě na nic neptala, že jen že jo a zavěsila hovor. Já jsem se opět uklidňovala, protože jsem byla před bytem s rozklepanýma rukama jsem dala klíč do zámku, otevřela jsem dveře a bála se, co tam na mě čeká. Za dveřmi na ně čekal Pavel, celý vyděšený a když mě uviděl, rychle mě objal a dal mi pusu na čelo. "Kde si byla Eleno, strašně jsem se o tebe bál." Snažila jsem se s toho jeho sevření dostat a když se mi to podařilo, tak jsem mu dala pořádnou facku a šla jsem do ložnice, kde jsem se zamkla, abych měla klid na balení svých věcí. Napsala jsem ještě mamce, že až bude před panelákem, ať mi napíše nebo zavolá a já ji půjdu otevřít.