„Kam jdeme Lou? Simon nás zabije, pokud zjistí, že jsme opustili hotel sami a uprostřed noci!"
"Psst, Haz, nebo chceš, abychom se nechali chytit, než vůbec opustíme hotel?" zeptal se Louis tak tiše, jak jen mohl.
Když Louis předtím zaklepal na dveře Harryho pokoje a řekl mu, aby se oblékl, Harry byl příliš unavený na to, aby se na něco zeptal, a následoval Louise ven, ale teď si byl jistý, že jeho srdce buší tak hlasitě, že to všichni ostatní uslyší. Opustit hotel uprostřed noci nebyl v jeho očích dobrý nápad. Vedení by to mohlo zjistit nebo je mohli vidět novináři a fanoušci.
Ale když opustili hotel, nikdo nebyl vidět. Tu a tam procházeli lidé, ale zdálo se, že nikoho nezajímalo, že dva chlapci jdou po ulicích bok po boku a ten menší má s sebou tašku.
"Ale oni nás nezabijí, Haz." Snažil se Louis Harryho uklidnit.
"Jsi si jistý?" zeptal se Harry překvapeně.
S jeho velkýma zelenýma očima, s kulichem na hlavě a tlustým šátkem kolem krku Harry nemůže být roztomilejší, pomyslel si Louis a na krátkou chvíli stiskl tomu druhému ruku, aby mu ukázal, že všechno bude v pořádku.
"Simon, už dříve řekl, že nás zabije, ale neudělal to. Mohou pro nás mít více omezení a více nás nenávidět, i když pochybuji, že je to možné, ale nezabijí nás. Jsme to my, kdo jim plní kapsy penězi." řekl Louis a Harry věděl, že má pravdu.
Simonovi záleželo na penězích; totéž pro jejich PR tým, peníze a nic jiného. Když podepsali smlouvu, byli všichni příliš mladí a naivní, aby věděli, co to znamená. Chtěli jen zpívat a cestovat po světě; netušili, do čeho se to dostali.
"Co je v té tašce?" Harry promluvil po chvíli a ukázal na tašku, kterou Louis nesl.
"Nemohu ti říct." Louis odpověděl, když šli dál ulicí.
"A kam jdeme?"
"To ti taky nemůžu říct!" Louis se usmál. "Uvidíš to, až tam budeme, a pak také uvidíš, co je v tašce."
Chvíli pokračovali v chůzi, než se Louis náhle zastavil před nějakými schody.
"Chceš sedět na chodech?" zeptal se Harry.
"Ano, Harry. Budeme sedět na schodech!"
"Ach."
"Samozřejmě že ne. Je to tam dole." Louis vysvětlil, ale Harry to stále nemohl vidět kvůli stromům a zdi před nimi.
Poté, co se ujistili, že je nikdo nenásleduje, políbili se na schodech, než pokračovali v cestě dolů.
"Pořád je to divné rande, Lou."
„Kdo řekl, že je to rande? A věřte mi, není to nic divného. Je to perfektní."
Harry nemohl uvěřit svým očím, když dorazili do cíle. Bylo to kluziště na bruslení.
"Lou." Harry se zářivě usmál.
"Omlouvám se, že to není ten před Rockefellerovým centrem, ale doufám, že tenhle bude stačit!" Louis odpověděl a vytáhl brusle z tašky, kterou nesl.
„Je to ještě lepší. Jen ty a já bruslíme v New Yorku!" Harry se rozzářil a běžel k Louisovi, aby ho objal.
"Nemohl jsem vědět, že tady spolu budeme sami, ale je to určitě plus." Louis se zazubil, než podal Harrymu brusle a naznačil mu, aby si je nazul.
Oba šli po nazutí bruslí ruku v ruce na ledovou plochu a boty a tašku nechali na lavičce vedle ledu.
Jakmile byli na ledě, Louis pustil Harryho ruku a vydal se přes led. Nevěděl proč, ale bruslení ho vždycky bavilo, možná proto, že to bylo jako létání, nebo možná proto, že byl vždycky tak bezstarostný, když stál na ledě. Ale právě teď mu bylo jedno proč, byl s Harrym a to bylo vše, co potřeboval, aby byl šťastný.
Když myslel na Harryho, otočil se a hledal Harryho a viděl ho stále blízko místa, kde začali, a vydal se zpátky k němu.
"Ty tvoje dlouhé nohy opravdu nejsou pořád tak super." Louis promluvil, když došel k Harrymu. "Pojď, podej mi ruku a já ti pomůžu." Dodal s úsměvem na tváři a natáhl ruku k Harrymu.
"Co když nás někdo uvidí?" strachoval se Harry.
"Pak řeknu že jsem musel dohléhnout, že si velký Harry Styles nezlomí nohy, když je na turné. Pojď, můžu svému kamarádovi pomoci, ne?"
Harry vzal Louise za ruku a oba bruslili po ledě. Nejprve pomalu a roztřeseně, ale brzy Harrymu lépe vyhovovaly brusle na nohou a držel Louise za ruku, protože chtěl a ne protože potřeboval.
"To je perfektní, Lou!" Řekl Harry a podíval se dolů na jejich ruce a cítil se snad nejšťastněji v životě.
Ještě pár kol bruslili, než spadli na led a podívali se na oblohu nad sebou. Byla hvězdná noc s úplňkem.
"Podívej se na hvězdy, Lou." řekl Harry a ukázal na oblohu nad nimi. "Jsou krásné."
"To jsou. Víš občas potřebuji klidné chvíle, jako je tato, jen my dva sami. Tohle mi chybí, když jsme na turné. Kolem nás je příliš mnoho lidí, kteří nám říkají, co máme dělat." zašeptal Louis.
"Psst, ne Lou. nechci o nich mluvit. Teď ne. Tady ne." zašeptal Harry.
"Promiň mi Haz, omlouvám se. Nechtěl jsem to zkazit." řekl Louis
"Nic jsi nezkazil."
„Ale víš, něco mi to připomíná..." Louis začal mluvit „druhá hvězda vpravo...", ale Louis nemohl mluvit dál, protože Harry se na něj vyšplhal a začal ho líbat.
"Haz." zamumlal Louis mezi polibky. "Lidé."
"Je mi to jedno." Harry pokrčil rameny, než ho znovu políbil.
"Od kdy?" zeptal se Louis a zvedl obočí.
"Od té doby co mě můj úžasný přítel překvapil výletem na kluziště a teď leží pode mnou, dívá se na mě svýma krásnýma modrýma očima a jediné co chci je ho teď líbat." Vysvětlil Harry, než ho znovu políbil.
Bylo jim jedno, jestli je někdo uvidí, jestli na to Simon přijde, prostě si užívali moment, který spolu měli.
Měli jeden druhého a to bylo jediné na čem záleželo.
A byli si docela jisti, že Měsíc o jejich rande uprostřed noci nikomu neřekne.
