Louis to nenáviděl. Nesnášel nakupování a nenáviděl chodit po obchodech, je stokrát jednoduší nakoupit všechno online.
"Takže ještě jednou, proč jsme tady?" Zamručel Louis, když s Harrym vstoupili do obchodu a viděl tam všechny lidi. Byl to obchod s docela drahými věcmi, takže tam moc mladých lidí nebylo, ale po všech těch letech slávy, že i 90letá babička má mobil a ráda se s nimi fotí. No, ne s nimi, s Harrym většinou a Harry by nikdy neřekl ne, protože miloval všechny své fanoušky a rád je dělal šťastnými.
Nebylo to tak, že by Louis nemiloval jejich fanoušky, protože je miloval. Byli úžasní a tak jim chtěl také udělat radost a vyfotit se s nimi, ale někdy toho bylo až moc a chtěl jít ven, aniž by je sledovaly tuny fanoušků.
"Koupit vánoční ozdobu." Řekl Harry a rozhlédl se kolem.
„Haz, máme tuny ozdob! Ty jsi je koupil!" Louis promluvil příliš nahlas, takže se na něj lidé zmateně podívali.
"Ne, Lou. Ne nějakou obyčejnou. Naši vánoční ozdobu."
"Naši vánoční ozdobu?" zeptal se Louis zmateně.
„Myslel jsem, že to bude pěkná tradice. Každý rok co jsme spolu, si koupíme novou ozdobu, která nám bude ten rok připomínat." Usmál se Harry. "Nelíbí se ti to?"
"Líbí, Haz. Je to krásný nápad, ale uvědomuješ si, že nemáme žádné z dalších let?"
"Ale my je máme." Harry tiše přiznal.
"Co?"
„Začal jsem rok 2010 houslovým klíčem, protože nás dali do kapely a pak máme kufr s našimi iniciálami, začali jsme spolu cestovat po světě, takže jsem si řekl, že to dává smysl, a loni jsem nám sehnal loď a kompas, protože no dobře víš proč, jsi můj domov a doufám, že i já tvůj."
Louis tomu nemohl uvěřit. Ozdoby v malé krabičce už viděl, ale nikdy ho nenapadlo, proč nebyly s ostatními ozdobami a proč s nimi Harry zacházel tak pečlivě. Teď to věděl.
"Ach Haz." Políbil ho a usmál se, když si uvědomil, že to teď přišlo přirozeně. Samozřejmě pro něj bylo přirozené líbat Harryho, ale líbat ho na veřejnosti bylo stále něco, čemu nemohl uvěřit, že mu to bylo dovoleno. Tři roky skrývání jejich vztahu zanechalo jisté stopy.
"Takže se ti ten nápad líbí?" zeptal se Harry opatrně.
"Samozřejmě, že ano. Ale letos spolu nějakou vybereme, ano?" Řekl Louis a společně se přesunuli do rohu, kde visely všechny různé ozdoby.
"Nikdy jsem nevěděl, že existuje tolik různých." prohlásil Louis a díval se na zeď před sebou.
"To jen proto, že nikdy nechodíš se mnou na nákupy."
Ačkoli Louis neodpovídal, Harry viděl, že Louis nad něčím usilovně přemýšlel.
"Co tahle?" zeptal se Louis a v ruce držel malého kuchaře.
"Louisi, já jsem ten, kdo vaří, abys nespálil dům, takže ne."
Louis se zamračil, ale vrátil ozdobu zpět, než vybral další, kterou Harry také odmítl.
„A co pes? Letos jsme mluvili o psovi." Ale Harry věděl, že to ještě není to pravé.
"Ale žádného jsme si nepořídili, Harry. Takže ne."
"Je to těžší, než jsem si myslel." Harry musel přiznat. Bylo mnohem jednodušší vybrat ty ostatní.
Po dalších 30 minutách stále žádnou nenašli a byli frustrovaní.
"Možná bychom to mohli zkusit v jiném obchodě?" Louis navrhl pokrčit rameny.
"Ale tenhle má největší výběr a vsadím se, že nechceš jít do jiného obchodu."
„Vlastně ne, ale už je pozdě. Možná to zvládneme zítra." Když uviděl Harryho výraz, dodal. "Najdeme tu perfektní, slibuji."
"Dobře."
Už byli na odchodu, když Louis uviděl nějaké ozdoby v malé krabičce pod vánočním stromečkem vedle existujícího. Věděl, že je to ten pravý, a tak se zastavil.
"Haz, co tahle?" Zeptal se.
"Která?" Uviděl jak se Louis skláněl, aby si jednu vzal.
"Tato." Louis se usmál.
"The war is over, jako t písnička?" Byla to stříbrná báňka na, které byl zlatý nápis. Bylo to opravdu hezké, ale přemýšlel, co to s nimi má společného.
"John to myslel jinak ale neskončila i naše válka? Bojovali jsme tak dlouho, Haz a nakonec jsme uspěli. Už žádný strach a letošní Vánoce budou konečně perfektní, protože jsme spolu. Naše válka letos skončila a ty jsi můj svět." zašeptal Louis a podíval se na malou ozdobu ve své ruce.
Harry nemohl nic říct. Jednoduše nevěděl, jak vyjádřit všechny své pocity slovy, a tak odpověděl jediným způsobem, jak věděl, kde žádná slova nejsou potřeba.
Louis přitiskl Harryho rty na své. Byl vtažen do láskyplného a starostlivého polibku, který mu dal najevo, jak moc ho Harry miluje.
Věděli, že se na ně lidé dívají, ale lidé se na ně dívali pořád a teď jim to bylo jedno.
Později doma umístili malou ozdobu k ostatním do krabice a nemohli se dočkat, až ozdobí vánoční stromeček a řeknou ostatním, proč jsou 4 ozdoby tak odlišné od ostatních kolem nich.
