láska na okruhu

2 a mám dost

Sotva vylezl hned jsem věděla o koho se jedná. ,,Myslím že můžeme, pokud vím tuhle dráhu jsme si pronajali my a tady je evidentně parkoviště, takže sorry baby, ale my tady stát můžeme.,, odpověděl nám, tedy spíš mně, Pierre Gasly.
Na tohle jsem neměla slov.
Na chvíli nastalo ticho a všichni jsme se na ně dívali jestli to myslí vážně. ,,Takže zaprvý, žádný baby!,,zařvala jsem. ,,a zadruhý, tady stát nebudete, jsou to vrata od garáže před kterými se stát nesmí. Pokud si nepřeparkujete, zavoláme policii a ty vás klidně nechají odtáhnou. Mně to je jedno.,, řekla jsem o něco klidněji. Otočila jsem se na patě a mířila jsem si to rovnou domů. Přeci jenom hádat se s pilotem formule 1 v pyžamu není zrovna nejlepší pocit.
Když už jsem byla na cestě domů, jen  jsem se otočila a zařvala jsem. ,,máte na to 10 minut a pak si to řešte jak chcete!,,
Došla jsem dovnitř a šla rovnou nahoru do svého pokoje.
Převékla jsem se rovnou do věcí do dílny v podobě bílého tílka a modráků. Sešla jsem dolů, kde už všichni seděli u stolu a čekali se snídaní na mě.
,,Hezky jsi jim to nandala.,,řekl Nick. ,,Děkuji odpověděla jsem se smíchem a šla jsem se podívat ze dveří, jestli už se panáčkové uráčili odjet.
Sotva jsem otevřela dveře, viděla jsem jak odjíždí Pierre a za ním poslední Lando Norris. A to bych nebyla já, abych si odpustila provokaci. Nahodila jsem falešný ůsměv a zamávala jsem jim, když projížděli okolo. Pierre se na mě jen ošklivě podíval, zatímco Lando se mámem neudržel smíchy. Tedy alespoň takhle to vypadalo.
Zašla jsem zpět dovnitř a už si konečně sedla se snídani.

Když jsme dojedli, společně jsme se vydali do dílny. Pokračovali jsme v pracech na našem Skylinu. A postupně jsme vymýšleli taktiku na Pekelný. Nakonec jsme se dohodli na autech a že týmy se rozdělíme na dráze. Dneska večer se to jede a tak to musíme dát rychle dohromady.
Když jsme se o tom tak bavili, napadlo mě, že vlastně nemáme domluvenou dráhu. Je to hrozný nezvyk, když to není samozřejmost a ještě k tomu se musíme dohadovat s kravaťákama.
,,Hele, my vlastně nemáme domluvenou dráhu.,,řekla jsem. V tu chvíli byly všechny pohledy na mě. ,,Doprdele.,, zaklel Seb. ,,Dojdu to tam domluvit, že by jsme tam za 30 minut byli a stačila by nám hodinka, abychom se domluvili co a jak. Stejně se to nedá natrénovat, když je to pouliční závod a ještě k tomu v provozu.,,nabídla jsem se. ,,Tak fajn, děkuju.,,odpověděl mi Seb.
Opřela jsem si ruce do hadru a vydala se za majitelem okruhu.
Zaklepala jsem na dveře a téměř okamžitě se ozvalo,,dále,,.
Vešla jsem dovnitř a pozdrvila.
,,Přišla jsem se domluvit ohledně dráhy, potřebovali bychom ji teď na hodinu a potom ji zase přenecháme hvězdám.,, řekla jsem důvod mé návštěvy. ,,Určitě, jen vás poprosím aby jste šla se mnou za panem Todtlem.,, Na to jsem jen přikývla a šla za ním.
Přišli jsme do provizorní kanceláře, kde jsme se jen pozdarvili a pan Hoflein, majitel, to vše domluvil.
Pouze se na mě usmál a řekl že za 20 minut můžeme.
Úsměv jsem mu oplatila, poděkovala jsem a šla spátky do dílny.

,,Jsem zpět!,,zavolala jsem hned jak jsem tam vešla. ,,Tak jak?,,zeptal se mě Seb.,,Za 20 minut tam s námi počítají.,, oznámila jsem. ,,Takže převlíkat, a rychle na dráhu.,,dořekla jsem a všichni jsme se šli převléknput.
Já s Kim jsme si na Sebastian vzali motorkářské kombinézy a kluci si vzali čistý oblečení.
Po deseti minutách jsme se sešli dole v obýváku a společně jsme se vydali do garáže. S Kim jsme si nasedli každá na svou motorku a kluci si vzali každý nějaké auto, jak se domluvili. Ještě než jsme vyjeli z garáže zapnuli jsme si s Kim handsfree v helmě a kluci v autech. Zkusili jsme jestli se všichni slyšíme a vyrazili jsme z garáže. Nejdřív já s Kim a za námi po dvou kluci.
Vjeli jsme na okruh a byl to tak krásný pohled koukat na ty otrávený obličeje slavných hvězdiček, jak se parta nadšenců prohání po ''jejich'' okruhu.
Nejdřív jsme si dali pár koleček závody jen mezi s sebou s Kim a kluci mezi s sebou. Ale po asi 8 kolech jsem řekla aby jsme si to dali všichni. Ozvalo se jen radostné zapískání od kluků a už se řadili na startovní čáře. Když už jsme tam byli všichni, první dvě pozice zabíral Seb s Nickem, za nimi Jacob s Mickem a za nimi jesm stála já s Kim. Přes fandsfree jsme si to odstartovali a vyjeli jsme. Začalo předjíždění a po několika kolech jsme dojeli se Sebem nastejno, za námi Nick s Kim a potom Jacob a poslední Mick. Dali jsme si ještě jedno kolo a odjeli jsme z dráhy rovnou do garáže.
Plán na večer byl jasný, já, Seb a Jacom jsme jeden tým a Kim s Nickem a Mickem jsou druhý tým.

Když už se blížila 17 hodina, šli jsme si ještě zkontrolovat stav aut a motorek, převléct se, připravit a mohli jsme vyjíždět. S Kim jsme si ještě zbalily do batohu šaty na převlečení a boty. Batoh jsme hodily k Mickovi do auta a vyjeli jsme.
Dojeli jsme na místo kde byl start. Už tam byla spousta lidí a my jsme zaparkovali vedle našich známých, šli jsme se nahlásit a pobavit s nějakými lidmi co jsme znali už z ostatních závodů.
Ponějaké době už se začalo schylovat ke startu a my jsme se šli připravit na start. Jelo se to kombinovaně, jedno auto a motorka v provozu a předala se štafeta a druhé auto s motorkou jeli na uzavřené staré dálnici, kdo projel všemi kontrolními body a prokáže řidičské schopnosti i schopnost spolupráce a dojede do cíle jako první, vyhrál. S tím že prvních 5 postupuje do finále.
Už jsme byli připravení na startu a já jsem jen ve zpětném zrcátku viděla povědomá auta...

Dobrý den, dneska je tady další kapitola, doufám že se Vám můj příběh líbí. Dneska tomu necháme otevřený konec ale nebojte pokračování bude co nevidět.💞
Komenty a vždy potěší, dejte mi vědět jak se Vám to čte a jestli je to alespoň trochu smysluplné😅💞 omlouvám se za chyby 😅
Tak zase příště