V Sobě Chyceni

Kapitola 6.

Pohled Sama:

Po tom co ji odvedli uběhli už dva týdny. Je zajímavé se zamyslet, jak každému z nás plyne čas jinak. Pro mě teda už zmíněné dva týdny a pro ni...den. Nedokážu furt úplně pochopit, jak ten stroj, pomocí kterého nám plyne čas jinak, funguje.

Čas tak nějak plynul a co se člověk nadál, už má po testu. Dnes ji budou vyvádět ven. A kvůli tomu teď sedím v otcově kanceláři.

,,Otče, rád bych, vyvedl Kath ven." řeknu na přímo. On jen nespokojeně zavrtí hlavou.

,,To nemůžu, teď, přesně teď, ji končí test a ona už má přece Andrewa." pokrčí rameny. Ach, ti ředitelé co mají vždy vše pečlivě naplánované...

Flustrovaně výjdu ven z kanceláře a jdu kam mě nohy nesou. Po chvilce bloudění po laboratoři vidím Andrewa, jak v náruči nese škubající Kathars. Doběhnu k nim.

,,Dej ji sem!" křiknu na něj.

,,Nemůžu, mám ji na starost a to že jsi syn ředitele neznamená, že mi můžeš rozkazovat, měl jsi si ji zabrat dřív a ne, až když zjistíš že ji miluješ a málem udusíš." ukončil náš rozhovor Andrew a se škubající se Kath, se vydal do útrob střediska. To už nějak neřeším a odejdu svým směrem...

Pohled Kath:

Po tom co spadnu muži do náruče, už vydím jen tmu...

***

Probuním se v bílé místnosti u které ani nevidím konec. Rychle si sednu a překvapí mě brutální bolest zad, která z tohoto poměrně malého pohybu tak bolí. Tíha...křídel...se taky dostaví rychle. Asi první co bych měla řešit, jsou křídla, ale jakoby bych je měla celý život.

,,No hurá, konečně si vzhůru, na tu máš prášek na bolest." podá mi prášek kluk. Vděčně ho přijmu i s vodou a zapiju ho. ,,Pojď musíme jít, zaevidovat tě a ukázat řediteli. Sám tam nechci ale...normálně by jsi šla jenom se zaevvidovat ale něco se stalo a tak...no však víš." zakoktal se na konci.

,,C-co se stalo.?" zeptám se nechápavě.

,,No...tak trošku jsme vám lhali. Nebudete mít geny ptáčků, nýbrž neexistujícího stvoření. Budete rozdělení do čtyř skupin. Les, poušť, džungle, hory a moře, to tě zajímá nejvíce. Pak jsou samozřejmě dva vládci a jak jim říkáme, anděl a démon a jejich pomocníci. No a ty jsi něco jako hybrid. Jsi od moře do toho jsi pomocník anděla a démona narás. S tím nikdo nepočítal že se kdy stane, víš." dokončí svůj nekoktající rozhovor. No tak to chápu ještě míň jak to udělali než to s ptačím genem...
Na odpověď že chápu jenom kývnu hlavou.

Dojdeme k modrým dveřím, které kluk otevře a pokyne hlavou ať jdu za ním. Vkročím dovnitř a místnost je malá se stolkem a na měm je položená velká modrá kniha.

,,Takže, Kathars Arno neboli ode dneška Raven Zey, oddělení moře a pomocník obou stran." píše co říká. Některé věci jsem úplně nepotřebovala slyšet třeba jako že mi změnili jméno, ale nštěstí mi to vysvětlil a ke tk něco na způsob ochrana. Netuším jak to myslel, asi aby mě nenašli, fakt nevím. ,, Tak jo pojď, musíme ještě dál, tady naše cesta nekončí." pousmál se na mě hoch. Musím se dozvědět jeho jméno, sakra...

,,Ehm...dobře...mohu se jen zeptat jak se jmenujete?" zeptám se rovnou.

,,Jsem Andrew." než se stihnu rozplývat nad jeho jménem, zavelí a vyjdeme směr kancelář.

,,Jen prosímtě, ředitel je...jak bych to řekl...zvláštní a myslí si že jste podtřadný druh a tak taky soudí abychom tak s vámi zacházeli. Tak jen ať se nelekneš jakým způsobem s tebou budu zacházet." řekl než zaklepal na bílé dveře se zlatým rámem. Já na něj jen kývla na to že mu rozumím.

Z místnosti za dveřmi se ozvalo "dále". Andrew otevřel dveře, chytil mě hrubě za ruku a já měla co dělat abych nevyjekla. Začal mě táhnout dovnitř.

,,Pane, někde se musela stát chyba." ohlásil jak robot řediteli.

,,A kde prosím, já totiž nic nevidím." uchechtl se ředitel. Andrew se mnou škubl ke stěně. Obličej mám tím pádem ve stěně. Přitlačil mě blíž k ní, než doteď. Nelíbí se mi to a tak sebou začnu škubat.

,,Uklidni se." zasyčí Andrew. To mě nezastaví a škubu sebou dál.

Andy na mě ''lehne'' a zašeptá mi do ucha. ,,Promiň." ze začátku nechápu co tím myslí a pak mi to dojde. Tělem mi projede šok. Kouknu na ruku s oním záhadným náramkem a původce tohoto elektrického šoku. Od náramku se mi táhnou tmavé linie jak vyšel proud. Zasyčím ale neškubu. Andrew toho využije a natáhne jedno moje křídlo. Chudáček malý, nemám ho u sebe jenom půl hodiny a už ho dávají ode mne dál...

,,Vidíte, to že je od moře je jedno, ale...že je pomocník obou stran, to jste neplánoval." promluví opatrně Andrew.

,,Máš recht, neplánoval." zastaví se ředitel uprostřed věty a vstane od stolu a dojte ke mě, ,,ale o to je to unikátnější, akorát...bude tak trochu vyvrhel a možná...nebude pomocník ale podvládce." zadumá se. Příjde přímo ke mě a pohladí mé perutě.

,,Tak nic, běžte už se čeká jen na vás, moře už je komplet." popožene nás. Andrew pustí mě křídlo a vytáhne mě ven z místnosti.

,,Tak to bylo o fous. Moc se ti omlovám za tu ránu, teď pojď." omluvil se a začal mě táhnout tím bludištěm.

*

Stojím před dveřma, sama, Andrew už odešel.

Kašlu na to... Vejdu dovnitř a všechny pohledy se upřou na mě a tak jim pohled oplácím. V tom vstane jedna dívka a přicupitá ke mě.

,,Za prvé, jak se jmenuješ a za druhé jak jsi se jmenovala." zeptá se mě až moc povědomím hlasem.

,,Ehm...tak jmenuju se Raven Zey a jmenovala jsem se Kathars Arno. Ty?" odpovím nejistě.

,,Já teď...úplně stejně...nemám nikaho takže mě nemá kdo poznat. Denisa Berren." řekla a rozzářili se jí oči. ,,Jenom, pokud jsi fakt ta Kath, tak se koukni do zrcadla."

Otačím se kolem své osy a v pravo vidím zrcadlo. Vydám se k němu a to co vidím...to nemůžu být já!

———
Výtejte u (ne)Vánoční kapitoly jako (ne)dárek. Klasicky nestíhám a teď jedeme osm hodin do Rakouska a tak jsem toho využila na dopsání této kapitoly.

Doufám že se líbí.

Ahoj.

Sim.

Ps: neznáte nějaký způsob jak rychle usnout v autě?