Niky

Epilog

„Vážně, ještě pár známých se tady bude chtít brát a začneme pořádat svatby pro veřejnost," kroutila Niky hlavou, zatímco z okna svého pokoje pozorovala přípravy na zahradě.

„Radši mi pojď pomoct," mračila jsem se na sebe do zrcadla.

Niky samozřejmě přeháněla. Od té doby, co se v restauraci jejích rodičů brala máma s Karlem, byla tohle teprve druhá svatba.

„Ukaž, prosím tě," sebrala mi Niky z rukou dva konce šatů a vytvořila mi z nich za krkem dokonalou mašli.

„A Báru si najmeme jako svatební koordinátorku," plánovala Niky s úsměvem.

Měla pravdu. Bára zařídila téměř všechno sama i přes mé chabé pokusy jí s něčím pomoct.

„To si ale budete muset chvíli počkat," objevila se jmenovaná ve dveřích a položila si ruku na sotva znatelně vypouklé bříško.

„Jak ti je?" zeptala jsem se.

„Skvěle," usmála se Barča blaženě, přestože jsem věděla, že se ještě před hodinou svíjela v dávivých křečích nad záchodem.

Všechny nástrahy těhotenství snášela se stoickým klidem. Chápala jsem to. Dva roky žila v nejistotě, jestli ještě někdy bude mít děti. A ačkoliv tohle nepřišlo tak úplně plánovaně, považovala ho za vymodlený zázrak.

„Jdeme na to?" podívala se na nás Niky.

Přikývly jsme v dokonalém synchronu.

***

Uličkou jsem procházela trochu nejistě. Mnohem klidnější bych byla, kdybych se mohla držet Martina. Cítila jsem na sobě oči všech hostů. Někde uprostřed jsem tušila dokonce i Tomáše. Jak by ne, Patrik byl přece jeho bratranec. Vedle Tomáše jistě seděla i ona baculatá brunetka, s níž mě při příjezdu seznámil. Dívala se na něj jako na svatý obrázek. A z Tomáše doslova ukapávala spokojenost. Byla jsem za něj ráda. A taky za to, že se spolu nakonec dokážeme normálně bavit.

Došla jsem až k farářce a stoupla si mírně stranou, těsně následovaná Nikčou. Naše navlas stejné šaty lososové barvy jemně povlávaly ve větru a kytičky bílých růží v našich rukou sladce voněly. Niky do mě hravě drcla a já jsem na začátku špalíru uviděla Martina v perfektně padnoucím tmavém obleku. Zatajil se mi dech. I po těch letech jsem pořád cítila motýlky v břiše. A on zřejmě cítí něco podobného, napadlo mě, když na mě se šibalským úsměvem mrknul.

Ještě včera si ze mě dělal legraci, že hlavní družička a svědek mají skoro povinnost strávit spolu noc. Ne, že bych protestovala.

Za Martinem prošel uličkou druhý svědek. Protože si Patrik vybral do této role kamaráda, byla jsem ušetřena pohledu na Martina mířícího k improvizovanému oltáři s nějakou holkou po boku. Doufala jsem, že až k tomu jednou dojde, ta výsada bude patřit mně.

A pak už se objevil Patrik s maminkou. Zdálo se mi, že má trochu vratké nohy, a modlila jsem se, ať je to jen nervozitou a ne alkoholem, co se do něj Martin s Hynkem snažili nalít.

Bára ovšem měla naprosto jistý krok. Všechny hlavy se otočily k ní a panu Linhartovi a bylo opravdu těžké z ní spustit zrak. Kdekdo asi čekal klasické princeznovské šaty, drdol a dlouhý závoj. Barča mnohé překvapila nejen svou volbou ženicha, ale i šatů. Jednoduché, splývající až na zem a tak lehoučké, že se ve větru krásně vlnily. Vlasy Barča už delší dobu neměla až po zadek, ale zastřižené těsně pod rameny. Vypadala tak o něco starší a o něco méně jako panenka Barbie. Teď je měla jednoduše vyžehlené a rozpuštěné a v nich vsazenou čelenku s bílou mašlí.

Ale nebylo to jen oblečení, co jí dodávalo krásu. Zářilo z ní štěstí. Bylo to přesně to sluníčko, které jsem před lety poznala a v jehož záři nemohl mít nikdo špatnou náladu.

Dovolila jsem si jedno mrknutí na Patrika. Najednou byl ten tam onen nejistý kluk. Stejně jako všichni ostatní nemohl ze své snoubenky odtrhnout oči. Když mu pan Linhart podal její ruku, chytil ji jednou svojí a druhou Barče položil zlehka na břicho. Viděla jsem, jak je pyšný na ni i na miminko, které nosí. A jak je oba miluje.

Barča se s úsměvem otočila a podala mi svoje růže.

„Příště ty," mrkla na mě, než se odvrátila zpátky k Patrikovi a farářce.

Podívala jsem se na Martina, který pobaveně zvedl obočí. Nenápadně jsem na něj vyplázla jazyk a on se uchechtl.

Když později Bára házela kyticí, namířila ji přesně tak, abych ji chytila já. Samozřejmě.