Nejsme jen bratři

-17-

Vešli jsme do mé pracovny a já zamknul. „O čem jsi chtěl mluvit", posadil jsem se na gauč a čekal, zda spustí, nebo tam bude stát jako tvrdé Y. Pomalu se posadil na druhou část gauče a začal si hrát s prsty. „Chtěl bych vědět, proč si to udělal". „Nechápu", prohodil jsem klidně a doufal, zda už se konečně rozmluví. „To, co si udělal dnes na záchodech". „Už jsem ti to říkal, sám si to chtěl". „Tohle ne. To, co si udělal, jsem nechtěl". „Ale vypadal si, že se ti to líbí". „To není důvod, proč jsem sem přišel, jen chci vědět, proč si to udělal. Jen jsem chtěl, abychom se chovali jako na základce a ne, aby si udělal tohle". „Řeknu ti to takhle. V té době ses mi líbil, jenže to je teď pryč. Chceš, abych se choval stejně ne? Chovám, akorát s tím rozdílem, že teď si tě můžu využít, jak jen chci". „Co-cože?" „Jestli nechceš, aby to zjistil ten tvůj přítel na oko, tak teď si přede mě klekneš a vykouříš mě". Kývnul jsem hlavou před sebe a nedal na sobě znát emoci. Chvíli tam tak zaraženě seděl, možná i pár minut, dokud se nepostavil a nekleknul si. Rozepnul mi pomalu pásek a poté lehce stáhnul kalhoty i s trenkami. Konečně volnost, už mě dost tlačil. Jeho překvapená tvář mi dělala spíš chutě, než aby mě nějak odpudil. Vzal si můj dost tvrdý penis a začal dávat lehké pusy. „To jsi snad nikdy nekouřil nebo co?" procedil jsem, chytl ho za vlasy a nacpal mu ho celého do krku. Mírně se zadusil, ale nějak jsem to neřešil. Když ho vyndal, snažil se to rozdýchat. „Nikdy", pověděl mezi kašlem. Opět jsem mu ho dal do pusy a začal si určovat své vlastní tempo.

„Css" procedil jsem a snažil se zůstat klidný, jenže to nešlo. Byl to neuvěřitelně sexy pohled ho vidět s mým ptákem v puse. A když se na mě pak podíval, myslel jsem, že zešílím. „Fuck..." zašeptal jsem, a aniž bych něco udělal, začal zrychlovat a u toho vydávat menší vzdechy. Pustil jsem mu vlasy a nechal ho, ať se učí sám. Měl dobře nastavené tempo a já pociťoval, jak brzy budu. Najednou zapojil i obě ruce a každá šla do jiného směru. Zaklonil jsem hlavu, pevně ho chytil za vlasy a udělal se mu do té jeho pusy.

„Jestli to vyplivneš, nepřej si mě", procedil jsem hnusně a sledoval, jak to s donucením polkl. „Tak je hodnej", lehce jsem ho poplácal po tváři, oblékl si kalhoty a přešel ke dveřím. „Utři si koutky a odejdi za ním", prohodil jsem ledabyle a odešel za Jizvou a Puškou a nechal ho tam sám, ať si myslí, co chce.

Usedl jsem zpět ke svým přátelům, kteří se už zvědavě ptali. „Ty, Nýgene". „Hm?" pověděl jsem s menším úsměvem, aniž bych si uvědomoval. „Proč si tak červený?" „Chcete to vědět?" „Jestli nám zase řekneš, že to není naše věc, tak si nemusíš ani sedat blíž", nahodil Jizva mrzutě. „Neboj", udělal jsem větší úsměv, usedl blíže, tak, aby to slyšeli jen oni. „Když jsme byli v kanclu, vykouřil mi ho". „Aha. Cože?!" křikli oba na celou místnost, že se víc jak polovina otočila naším směrem.

Posadili se rozpačitě zpět na své pozadí. „To jako vážně?" „Nýgene, je to tvůj bratr". „Nevlastní bratr", podotkl jsem a usmál se. „To je taky pravda, ale i přesto. Nepřijde ti to divné?" „Pojďte semnou vedle, je tu moc hluku".