Nejsme jen bratři

-28-

„Otče, pojď semnou, je to naléhavé". Beze slova vstal a přešli k němu do pracovny. Jakmile jsme zavřeli dveře a přešli od nich dál, dal jsem mobil na odposlech. „Mluv", zvolal jsem a nechal položený mobil na ruce. „Dobrý den Pane. Omlouvám se, že Vám to musím takhle sdělit, ale viděl jsem vaši ženu vyjít z hotelu". Otec jen hleděl na displej se zaraženou tváří. „Jsi si jistý?" „Ano Pane, asi před půl hodinou vyšla z hotelu XXX, mám i fotku, pošlu vám ji". Zvolal, chvíli bylo ticho, dokud mi nepřišlo oznámení. Otevřel jsem zprávy a rozkliknul fotku. „Je to ona", procedil jsem skrz zuby. „Rozumím, děkuji za info. Sejdeme se za hodinu v doupěti a sežeň všechny". Pověděl otec a začal odcházet. „Zatím Jizvo". „Zatím Nýgene". Típnul jsem hovor a šel za otcem. Jakmile jsme přišli do obýváku, viděli jsme, jak se Andrea mile usmívá na svého syna, který si užívá svou matku. Bohužel neví, co nás ještě čeká...

„Andreo". Pohled ze syna nasměrovala na svého muže s velikým úsměvem. „Ano drahý", pověděla sladce jakoby nic. „Kdo je ten muž". Hnusně se zeptal otec a zkřížil ruce na hrudi. „O čem mluvíš?" „Ten se kterým si dnes byla v hotelu". Mateo zmateně hleděl na svou matku a lehce se odtáhl. „Nevím o čem to mluvíš". „Tak ty nevíš, jo?" zvolal jsem tentokrát hnusně já a prudce ji pozoroval. „To si nastražil ty, viď?!" rychle vstala a přešla ke mně. „Věděla jsem, že mě tak nesnášíš a uděláš pro to cokoliv!" „Jsi prostě jen děvka, tady nejde o to, zda tě nenávidím, nebo ne", prohodil jsem a ramena lehce zvednul. Napřahovala se, že mi dá facku, já ji chytil ruku a trhnul s ní. „Už s tím přestaň!" křiknul jsem a sledoval její zmatenou a vyděšenou tvář.

„Mateo, ihned nastup do auta", zvolal otec, zatímco chytal Andreu za paži a násilím ji odvedl do mého auta. „Co se děje?" rychle se zeptal Mateo, který nevěděl, co se odehrává. „Pojď si nastoupit do auta. Tvoje máma podváděla mého otce. Podle našich pravidel šéf gangu musí zabít provinilce". Chvíli mlčky hleděl, dokud mě nechytil za rukáv se slzami v očích. „Chceš tím říct, že zabijete moji mámu?" hodně brečel a já jen tiše přikývl. „To nemůžete!"

Brečel celou cestu, zatímco na zadní sedačce byla velmi napjatá atmosféra a velmi hnusná konverzace. Dělal jsem, že to neposlouchám, ale slyšel jsem, jak si navzájem nadávají.

Otec pevně svíral paži Andrei, která se snažila zmizet. Neměla šanci.

Stojíme přímo uprostřed místnosti. „Dobře, že jste se tu všichni sešli. Tady moje milovaná macecha" ukázal jsem na ni a hnusně ji propaloval pohledem. „Tahle čubka podváděla mého otce, vašeho bývalého šéfa". „Fuuuuuj!" ozvalo se jako ozvěna a všichni začali vypískávat. „Nastražil si to na mě!" křikla a rozběhla se ke mně. Opět se napřahovala, ale postavil se mezi nás Mateo, který schytal facku za mě. Oba zaraženě hledíme na Matea, který hnusně pozoruje svou matku. „Mateo, ty mi přece věříš, že jo". „Je jedno, zda ti věří nebo ne. Máme důkazy a tím to pro tebe hasne". Ukázal jsem svůj telefon a ukázal všem fotku ji a muže, se kterým byla. „Víš dobře, jaký trest tě čeká, můžeš si za to sama". Hnusně jsem zvolal, telefon schoval a vytáhl zbraň zpoza pásku u kalhot. Jen jsem kývnul na Jizvu s Dýkou, kteří ji ihned chytili a drželi na kolenou. „To nemůžeš!" zakřičel Mateo, který mě chtěl zastavit, ale odstrčil jsem ho k otci, který ho čapnul za paži a pevně držel. Namířil jsem svou zbraň ji přímo mezi oči.