Nejsme jen bratři

-20-

„Dobře, tak jdeme, následujících pár dní bude ještě zajímavých", řekl jsem mírně mrzutě, ale i pobaveně. Puška se sám probudil se slovy „Jdeme pařit!" Stačí mu krátký spánek a jde pít dál, jenže ani jeden z nás už na další pití náladu neměl, navíc ráno máme sraz, abychom řešili ty zbraně, které přijdou. Ze mě alkohol vyprchal rychle a tak jsem Jizvu s Puškou odvezl k nim domů a pak zamířil k sobě.

Projíždím kolem klubu, nějak mi to nedá a zastavím. Vejdu dovnitř a hledám pohledem toho malého smrada. Opravdu bude chrápat v jednom bytě s tím blonďatým čůrákem? Proč mě to tak sere? Nezáleží mi na něm. Pohledem jsem ho nenašel, tak jsem usoudil, že už odešli a to mě nasralo ještě víc. Když už jsem tu, aspoň si skočím na záchod.

Vejdu dovnitř a můj pohled, který byl na zemi se zvednul na toho blonďatého zkurvysina, který líbá Matea. Nevypadá, že by si nějak moc bránil. Když si uvědomili, že je v místnosti někdo další, otočili se. Blonďák byl celkem naštvaný, zatímco Mateo vyděšený. „Obsazeno, nevidíš?" procedil mrzutě a snažil se Matea dostat do kabinky, jenže ten začal odmítat. „Jsi nějak moc drzý smrade", odpálkoval jsem ho a přešel k pisoáru. „Jak si mi to řekl?" zadivil se a lehce vyšel z kabinky, kde byl sám. „Slyšel si mě", dělal jsem, že jdu na záchod, nějak mě to přešlo, při tom pohledu, co jsem viděl. „Jsi jen prach obyčejný smrad, který nutí dítě si zašukat. Nemyslíš, že to přeháníš?" Koutkem oka jsem zahlédl, jak se ke mně rozběhl a chtěl mi dát pěstí, ale já uhnul a vrazil mu přímo do té jeho napudrované tvářičky. Lehnul na zem, já si na něj sedl a začal do něj bušit. Chytl jsem ho za to jeho triko a povytáhl výš k sobě, aby to, co teď řeknu, slyšel jen on. „On je můj", zašeptal jsem, pustil, až jsem slyšel, jak se praštil do hlavy, čapl zápěstí Matea a odešel z klubu pryč.

„Pust mě!" Křiknul. Nejspíš říkal už něco před tím, jenže já ho ignoroval. Moje emoce mě ovládali. I tak jsem ho nepouštěl, nacpal ho do auta a odjel k sobě domů. Cestou nemluvil vůbec, jen jsem slyšel jeho zrychlený dech.

Jakmile jsem zastavil, vystoupil, otevřel jeho dveře a vytáhl ho z auta. Nacpal jsem ho do svého domu a zamknul. „Co to děláš?!" křiknul a já se na chvíli zastavil. Až teď mi teprve došlo, co jsem vlastně udělal. „Mluvím s tebou!" opět křiknul, když jsem nějakou dobu nemluvil. „Jo, to slyším a neřvi furt". „Proč nemůžu řvát, však si mě doslova unesl!" „Tak hele!" zvýšil jsem hlas a on uskočil. „Nemysli nic, co by si neměl, jen pro to, že jsem ti teď zachránil prdel". Opět jsem se zarazil a podíval na něj. Byl celý červený. Pohled měl k zemi a rukama si držel mikinu u stehen. „Neříkej mi, že ses s tím kokot chtěl vyspat", přešel jsem k němu blíž a chtěl, aby se mi podíval do očí, ale on svůj pohled ještě sklopil. „Nechtěl", pověděl tiše. „Tam ne", dodal a mě popadl ještě větší vztek. „Už si vůbec s někým chrápal?" zeptal jsem se vztekle a zvednul jeho tvář, tak abych na ni viděl přímo. „Ne", zčervenal se ještě víc, i když to vypadalo, že už to ani nejde. „Takže tvoje poprvé by bylo v baru na záchodech? Sen každého opilce, ale tvůj snad ne", pustil jsem mu bradu a nemohl přestat sledovat jeho oči.