Gayhouse

Gayhouse [třináctý díl]

~~ opět děkuju za hvězdičky a krásné komentáře :) to víte, snažím se psát co nejlíp :D a vím, že to usekávám ve špatných okamžicích, být vámi, zvyknu si, bude to i horší :D ale teď čtěte dál a užijte si to 3:) love, Carlie ~~

„Víc. Líbej mě víc."

„Neměl bych tě líbat," zašeptal a trochu se odtáhl. Zaskuhral jsem. Natáhl jsem krček, abych se mu opět přiblížil a cítil jeho dech. Bylo to příjemné cítit jeho výdechy a vzrušující, jak měl dech rozechvělý a nepravidelný.

„Prosím," vydechl jsem a lehce se jeho rtů dotknul svými. Celý jsem se třásl. Zaprvé jsem byl s ním a zadruhé jsem si nebyl jistý. Nebyl jsem opilý, tedy ne moc, a tak jsem se bál. Jo, líbal jsem se střízlivý s Niallem, ale Louis je... Louis! Je to šéf, nedobytný, seriózní, prostě je to on!

Další malá pusinka, spíš stále jen takový nejistý dotek. Vrátil mi ji, sice jen hodně lehce, ale přece. Spokojeně jsem zapředl a vtiskl mu hlubší, avšak stále maličký polibek, na který už tak kladně nereagoval. Odtáhl se. Na posteli se vedle mého těla opět posadil, a jak jsem spatřil, když jsem otevřel oči, zaujatě si mě prohlížel.

Když dlouhou dobu mlčel, jako by byl absolutně nepřítomný, ozval jsem se: „Lou?"

„Nemůžu," odvětil, „prostě to nejde."

„Všechno jde, když se chce, ne?" ušklíbl jsem se, „chceš?"

Jen mírně zakroutil hlavou. Stáhl ruku, jíž měl doteď položenou na mém stehně, a začal se zvedat. Rychle jsem ho chytil za předloktí a podržel ho na posteli. Během pár sekund jsem seděl, abych byl schopen ho zastavit, ať už to mám udělat jakkoliv.

„Zlatíčko, nech mě jít, bude to tak lepší, věř mi," žádal naléhavě s vážným pohledem do očí, ale vytrhnout se mi ze stisku se nesnažil. Jen čekal, až ho pustím, což jsem v úmyslu neměl. Aniž bych oční kontakt nějak narušil, přelezl jsem na jeho klín. Jestliže ho chci, musím si na chvíli zahrát na toho dominantního, i když takový absolutně nejsem, a nenechat ho zdrhnout. Zavřel jsem oči a odhodlal se k tomu ho dravě políbit. Zaskočeně vyhekl, ale nechal si dát pár polibků, než mě od sebe odstrčil.

„Nedělej, jako bysme se už nelíbali," pošťouchl jsem ho a pokoušel se přemoct jeho silné paže, které mě od něj udržovali dál, a znovu ho políbit.

„Harry, už to zase stačí, dobře? Nech mě odejít."

„Nemůžeš odejít," protestoval jsem.

„Protože musím. Tak slez, ty opice," pobídl mě a postrkoval ze svého klína. Nehodlal jsem dobrovolně slézt. Přesedl jsem si tak, abych nohy mohl zkřížit za jeho zády, a rukama pevně obmotal jeho krk, přičemž jsem hlavu složil na jeho rameno, silně se k němu tiskna. Povzdechl si.

„Pokud chceš odejít, musíš si mě vzít s sebou," zahuhlal jsem umanutým dětským hláskem.

„Anebo tě ze sebe dostat těmi nejhoršími muky," ušklíbl se. Sotva jsem trošku povolil stisk rukou kolem jeho krku, abych se mohl odtáhnout a hodit po něm nechápavý pohled, umístil své dlaně na mé boky a začal mě lechtat.

„Néhéé," vypískl jsem a začal se kroutit. Naneštěstí jsem strašně, fakt strašně lechtivý. Začal jsem se nezadržitelně smát a svíjet na jeho klíně. Svým rozkrokem jsem silně narážel na jeho, ale nebyl jsem schopen se na to ani soustředit, protože mě nepřestával lechtat a já se musel hrozně smát. A on se smál taky.

Podařilo se mu dostat mě ze sebe, ale lechtat mě nepřestal. Nalehl na mě a lechtal mě dál a dál, zřejmě nemínil ta muka někdy ukončit. Nemohl jsem se pořádně nadechnout, ale stejně jsem se nechtěl vzdát a furt se ho snažil u sebe nějak držet, i když v tom momentě, kdy na mě ležel a koukal na to, jak se pod ním svíjím, nevypadal, že by vůbec odejít chtěl. Vyžíval se v tom, když mě mohl mučit.