Gayhouse

Gayhouse [dvacátý pátý díl]

~~ něco extra cute, když už je to předposlední díl? Jak je libo :3 :D Užijte si to a nezabíjejte mě za ten konec, prosím, zkusím poslední díl přidat co nejdříve :) love, Carlie ~~

„Tohle všechno," otočil jsem se po balíčcích na posteli, „je kvůli jednomu týdnu?"

„Jo," zazubil se. Zatřepal jsem hlavou, až mi do očí spadaly neposedné kudrliny. Kdybych si vzal ten kus hadru, nestalo by se to. Proč jsem si ho nesměl vzít, vždyť se k tomu hodí!

„A k měsíčnímu výročí mi koupíš vrtulník?"

„Zvážím to," pokýval hlavou s širokým hravým úsměvem. Plácnul jsem se rukou do čela.

„Ty růže jsou strašně pěkný," přerušil jsem nakonec ticho a popošel blíž, abych si mohl přičichnout, jestli voní stejně krásně, jako vypadají. Položil jsem ruce na ty jeho, ve kterých květinu o sedmi poupátcích držel, a sklonil hlavu. Musel jsem uznat, že voní nádherně. Snad ještě líp, než jsem čekal.

„Jsem rád, že se ti líbí," pousmál se, „a doufám, že se ti budou líbit i dárečky."

„Neměl jsi nic chystat, pitomče, nesnáším překvapení a ještě když to mám otvírat před tím, kdo mi to dal!" zavrněl jsem, nicméně i přesto mě fakt zajímalo, co to je. Docela jsem se bál, aby to nebyla nějaká kravina, a já Louiho nezklamal reakcí, ale na druhou stranu jsem se těšil, co vymyslel.

„Neboj," políbil mě na čelo a došel se usadit na postel. Poplácal si rukama na stehna, abych šel za ním, což jsem splnil. Usadil jsem se mu bokem na klín. Chtěl jsem mu konečně dát tu pusu, co jsem mu ještě nedal, ale on mi do ruky vrazil tu největší, ale zato plochou krabici, abych ji rozbalil. S úškrnem jsem na ni stočil pohled.

Tohohle dárku jsem se tak nebál. Tvar krabice dost prozrazoval a ke všemu byla teplá a já úplnou náhodou cítil pizzu. Proto jsem z ní hned strhl papír a otevřel ji, abych se podíval, jaká pizza mi byla přinesena.

„Ňami," oblízl jsem si nad sýrovou pizzou skoro až nos. Jen skoro, bohužel to neumím. Nemám tak dlouhý jazyk jako tady někdo...

„To není ani tak dárek, to je jen večeře," objasnil se smíchem, načež hned smích zkrotil do něžného úsměvu a dodal: „To odpoledne v parku bylo totiž moc fajn, že?" Něžně mi přejel nosem po tváři, čímž mě pobídl k tomu, abych pootočil hlavu a políbil ho, což jsem taky rád splnil. Konečně.

„To bylo, ty můj násilníku," ujistil jsem ho.

„Přiznej to, neubránil by ses mi," vrátil se k tomu.

„Já bych se ti ani nebránil," broukl jsem. Bylo na mě tak moc vidět, že ho chci, nebo se mi jeho úškleb jen zdál? Každopádně jsem to nemínil řešit, protože jsem jeho důvody chápal.

Radši jsem se natáhl po jednom malém balíčku, který byl nejblíž.

„Ne, ten až nakonec," vzal mi ho a bez starosti ho hodil za sebe na postel. Tudíž nic rozbitného to nebylo. Ale zajímalo mě, co v něm je, mnohem, mnohem víc, když mi ho takhle ukradl. Uvažoval jsem o tom, že Louise zlochtám a ten balíček ukradnu a otevřu, ale nakonec jsem poslušně rozbalil ten, co mi podal do ruky.

Byl malý asi jako cédéčko, možná trochu větší, a vypadal poměrně prázdný. Na osahání byl i tvrdý a i měkký a to mě mátlo, proto jsem dárek rozbaloval pomaličku, s obavami.

„Ono tě to nekousne," posmíval se mi brunet, jemuž jsem stále seděl na klíně. Zpražil jsem ho pohledem a s přivřenýma očima šáhl dovnitř. Plyš mě zalochtala v dlani, čehož jsem se trochu lekl, ale po rychlém ohmatání a zjištění, co to asi bude, jsem to s uchechtnutím vytáhl z obalu.