Shut up and drive

Kapitola 6.

Stále jsem na té tribuně seděla jako omámená. Ještě jsem se nepohnula. Připadala jsem si jako solný sloup. Cítila jsem se zvláštně.

,,Cath! Co se s tebou stalo?" Konečně se můj mozek vzpamatuje. Cuknu sebou a jako by se všechny svaly v mém těle uvolnili. Mé smysly začaly konečně fungovat a já začala slyšet, vidět a vnímat.

,,Jenom jsem se trochu zasekla. Nic mi není. V pohodě." Otočím se na ní a usměju se.

,,Budu ti to věřit. A už vnímej. Za chvíli to začne."

Červené semafory začaly blikat. Svítili všechny a potom hned zčernaly. Dav začal řvát a jásat. Závod ve Španělsku se odstartoval. Žaludek se mi zhoupnul nervozitou. Nevím kdo chci, aby vyhrál. Nevím, ani za kým bych šla jako první popřát k vítězství, nebo aspoň k místu na kterém se umístí.

S Veniss se přidáme k davu a prvních pět kol jásáme, skáčeme a různě ječíme nadšením. V životě bych tohle nedělala, ale uklidňuje mě, že to dělá celá tribuna.

Potom nás dožene hlad a posadíme se na plastové židle. Začneme jíst a pít, to co Veniss koupila v krámku s rychlím občerstvením. Občas něco pokřikneme na podporu, ale takových deset kol si dáme pauzu. Tohle si tak moc užívám.

Potom ucítím jak mi v zadní kapse začne vybrovat telefon. Vezmu ho do ruky a podívám se na displej kdo mi volá. Táta. Bez přemýšlení ten hovor okamžitě zvednu.

,,Ano tati?" Na druhé straně něco zašustí.

,,Vyskytnul se nám tu takový malý zádrhel, takže až to skončí, přijděte rosím co nejdříve za námi. Potřebujeme od tebe a od Veniss pomoc."

,,Dobře. A dozvím se o co jde?" Teď něco spadne. Slyším tlumené nadávky.

,,Ne. Užívej si to a potom se uvidíme." Nestihnu ani říct ahoj na rozloučenou a už zavěsí. Trochu mě z toho bodne u srdce. Ale očividně má hodně práce, takže ho chápu a budu to respektovat.

,,Kdo to byl?" zeptá se, když si uklízím telefon zpátky.

,,Táta. Prý mají nějaký problém, takže až to skončí tak máme hned přijít." Podívám se na dráhu kde se vyřítí Charles a hned v závěsu Max. Tohle bude hodně těsné, pokud se něco neposere.

,,Kam máme přijít?"

,,Řekl jenom, že za nimi. Takže kam přesně, to nevím." Na tabuli odskočilo ukazovátko, že se jede posledních pět kol.

Postavíme se a znovu jdeme fandit. Pokud Leclerc zabere bude první. Za ním Verstappen. Vyhlížím v pořadí ještě Norrise. Zatím je pátý. Ale taky by mohl zvládnout čtvrté místo. Oba to musí zvládnout.

Poslední kolo jsem jako na trní. Kdo obsadí první nebo druhé místo, ještě vůbec není jisté. Je to na setiny a pořadí jezdců se pořád střídají.

Když dorazí na cílovou rovinku jenom stojím a tajím dech. Jsou snad na stejno. Možná je mezi nimi milimetrový rozdíl. Ale takhle to nikdo nepozná.

A najednou o malý kousek červená formule ze stáje Ferrari předjede Red Bull. Stalo se to tak tři metry od závodní čáry. Bylo to těsné. Ale on to zvládnul. On vyhrál. On vyhrál pro mě. Z toho mě zamrazí po zádech.

Chvíli tam ještě tak slavíme. Pokřikujeme a skáčeme. Jenomže potom musíme jít. Rychle se vymotáme ze směti bílých ulic. Mezi tím jsem ještě napsala kam přesně, že máme jít.

Vyšly jsme do té hlavní rozlehlé budovy. A tam už stál muž. Hned si to k nám namířil. Polkla jsem.

,,Vy dvě nám musíte pomoc. Redaktorka onemocněla a nemá kdo udělat rozhovory s jezdci. Prý jste šikovné a schopné. Máme dvě kamerové místnosti. Kamery ovládat nemusíte, jenom než začnete rozhovor tak zkontrolujte, že je tam ten jezdec vidět. Vy se snažte tam nebýt. Tady máte papíry a máte půl hodinu na prostudování otázek a rozdělte si týmy." Vrazí mi papíry do ruky. Prstem ukáže kde jsou ty místnosti. Potom jenom kývne a zmizí jako pára nad hrncem.

Tak tohle jsem fakt nechtěla, ani nepotřebovala. Nechápu, proč to můj otec hodil na krk zrovna nám dvěma. Fakt se mi nechce mluvit s jezdci takhle osobně. Být zavření samy v jedné místnosti. Tohle nezvládnu.

,,Takže, ty si rozhodně bereš Ferrari a McLaren. Já si ráda vezmu Red Bull a Mercedes."

,,Proč zrovna já tyhle dva týmy?" Skočím jí do řeči, kterou si vede sama se sebou.

,,Nedělej blbou, protože ty moc dobře víš, proč. A nesmlouvej. Jinak to ani nebude." Vzdávám se nějakého hádání a radši souhlasím s každým dalším týmem, který mi přidělí.

***

Měla jsem za sebou už tři týmy. Ty dva nejhorší a i nejlepší mi musely zůstat úplně na konec. Teď budu jenom sledovat, kdo přijde dřív.

A byl to McLaren. Zhluboka jsem se nadechla. Budu seriózní a nebudu do tohoto plést žádné soukromé věci.

Prvního si pozvu Piastriho. Zjistím, že je jenom o tři měsíce starší než já. Dobře se s ním povídá. Na to, že je takhle mladý, má skvěle natrénované jak vystupovat před kamerou. Na otázky odpovídá občas stručně, občas k tomu něco dodá. Myslím si, že tohle byl nejjednodušší rozhovor za celý dnešní den.

Jenže potom přijde ta těžší část. A to mě ještě jedna taková čeká znovu.

,,Blahopřeji k skvělému umístění." řeknu. Lando si odfrkne, ale poděkuje. Trochu mě to vyvede z míry. Vyzvu ho, ať se posadí. Napiju se vody. Už skoro dvě hodiny mluvím. Zkontroluju kameru a posadím se na své místo. Podívám se na papíry a zhluboka se nadechnu. Můžeme začít.

,,Skončil jste na pátém místě. Jaký z toho máte pocit?" Zvednu svůj zrak. Zjistím, že mě celou dobu pozoruje. Musím být profesionální, i když vůbec nejsem.

,,Chvílemi se zdálo, že bych mohl dosáhnout na čtvrté místo. Jenže bohužel mi to více nešlo. Přinesl jsem pro tým body, ale vnitřně jsem si přál podium. S týmem probereme chyby a já se z nich poučím, abych mohl příští týden vyhrát." Očividně už domluvil. Jeho slova co znamenají si budu muset rozebrat později.

,,Co říkáte na vcelku překvapivý výsledek, který předvedl Charles Leclerc?" Touhle otázkou dost riskuju, ale je tu napsaná a já ji musím položit. I když jsem řekla, že sem nic osobního tahat nebudu, už to osobní začíná být. Až hodně.

,,Udělal méně chyb než já. To rozhodně. Ale stále nějaké měl. Můj názor je jenom, že mu dnes přálo štěstí. A Verstappen asi jenom zaváhal. Ohromilo ho to a nečekal to. Nevím proč nepřidal." řekne.

,,Co když už nemohl přidat?" zeptám se ho.

,,Mohl. Všichni víme, že má rychlejší auto. Ale také může být pravda, že už mu to prostě nejelo. Rozhodně příště takovéto rozložení karet nebude." řekne. Svraštím čelo. Tohle se mi nelíbí. Položím mu ještě dvě otázky na dráhu a na Španělsko a on, už může odcházet.

Carlos Sainz. Tomu se očividně, už nechtělo mluvit a tak jsme to měli velmi stručné a hotové za pět minut. Ani se mu nedivím. Já po dnešku nechci mluvit už vůbec. Ale jinak se zdál jako milý a hodný člověk. Možná, až bude lepší situace, tak si s ním popovídám.

,,Blahopřeji k vítezství Leclercu." Vyvalím to na něho hned, jak otevřu dveře a on před nimi stojí. Veniss už je hotová a sedí na pohovce. Z toho co jsem právě udělala, jsme jí dostala do kolen a ona má co dělat, aby se nezačala smát.

,,Jsi mi nevěřila, že pro tebe vyhraju principessa?" Mám chuť mu něco udělat.

,,Non chiamarmi principessa." Neříkej mi princezno. Údivem se mu změní celý obličej. Jeho svaly povolí. Vypadá o hodně mladší. A jeho oči změní barvu. Trochu potemní.

,,Parli Italiano?" Ty umíš italsky?

,,Si." řeknu. Už se tu s ním takhle nechci bavit. Veniss na mě kouká jako kdybych spadla z višně. Jenom se na ní usměju a mrknu. Myslím si, že později budu mít co vysvětlovat.