Shut up and drive

Kapitola 18.

Jedu v autě. Poslouchám pomalé a klidné písničky. Jsem nervózní jako nikdy. A to vlastně kvůli úplné prkotině. Včera večer mi ve zprávách přistála adresa jeho bytu. Chtěl, abych přijela. Moje nálada je jako na houpačce. Můj úsudek se klepe někde v rohu mé mysli.

 Začínám si uvědomovat, že to možná byla chyba. Možná bych potřebovala další dva dny bez něho. Anebo taky ne. To se dozvím, až budu tam.

Najdu volné místo a precizně zaparkuju. Do kapsy si dám klíče a telefon. Nasadím si bílou kšiltovku a černé brýle, které poslední dobou nosím úplně všude. 

Vystoupím a zamknu auto. U vchodu potkám paní, která mi ochotně podrží dveře, abych mohla vstoupit dovnitř. Pamatuju si, že jednou říkal kde bydlí a tak tam směřuju. 

Nejdřív znervózním kvůli tomu, že nemůžu najít zvonek. Nakonec ho najdu. Zazvoním, ale uklidnění nepřijde, protože se bojím toho co přijde. 

Slyším kroky a potom cvaknutí zámku. S tímto zvukem se dveře pomalu otevřou. V jeho kamenné tváři se objeví zmatení a údiv. Jenže potom to zmizí pod tou chladnou tváří. 

,,Nevěděl jsem, že přijedeš tak brzy." řekne. Polkne. To jsem nevěděla ani já. Ale udělala jsem to a teď tu stojím před jeho dveřmi. 

,,Jsem tady." Přerývavě vydechnu. 

,,Pojď dál." Ustoupí a nechá mě vejít do chodby. Zuju si tenisky a srovnám si je. Dělám takovéto nepotřebné maličkosti, vždy když jsem nervózní. 

Vejdu za ním do obýváku, který je spojený s obrovskou kuchyní a vzadu v rohu je malinkatý stůl. Moc se mi líbí, jak to tu má zařízené. Je poznat, že tu moc času nepobývá ale i tak. Má to jednoduché, ale v tom je ta krása. 

,,Za chvíli bude oběd. Chtěl jsem si něco objednat. Asi si ještě nejedla. Co si dáš?" Pomalým a velmi nejistým krokem přejde do kuchyně. Své dlaně položí na linku a opře se o ně. Musím polknout, protože se dívám na jeho vyrýsované svaly. Mám pocit, že se tu oteplil vzduch.

,,Co si budeš dávat ty?" zeptám se ho. Chci si dát něco jako on. 

,,Pizzu." řekne. 

,,Dám si salámovou. Díky." Přikývne a začne to naťukávat do svého telefonu. 

Potřebuju s ním začít mluvit. Takhle ztrácím spoustu času. A kvůli tomu tu taky jsem. A když tu naší nově vybudovanou zeď zbourám, naše konverzace budou lepší a nebude to tak moc trapné. 

,,Je to objednané." Teď přikývnu já. 

,,Potřebujeme si promluvit." začnu. ,,Chci se omluvit."

,,Já se taky omlouvám. Přehnal jsem to. Jsem rád, že si oba uvědomujeme svou chybu." 

,,Potřebujeme s tím něco dělat. Tahle bariéra co mezi námi vyrostla je nesnesitelná. Takhle to dál nepůjde." řeknu a přikročím k barovému pultu, který je připevněný u linky. 

,,A co chceš ty Cath?" zeptá se. Polknu. Nevím to. On ani Charles mi nedají spát. 

,,Já." Vykoktám velmi pomalu ze sebe. Cítím, jak se mi začíná nervozitou potit čelo. 

Už otvírám pusu, že mu něco pořádného odpovím, ale zazvoní zvonek. Odejde otevřít. Musím dýchat a myslet velmi rychle. 

Nepochopila jsem, jak to jídlo mohlo přijet tak rychle. Šli jsme se usadit ke stolu. Oba jsme jedli pomalu. A potichu. Tohle trapné ticho mě neskutečně užírá. A ještě dlouhou dobu bude. Jeden z nás to musí prolomit. Asi to budu muset být já. Ale nevím co říct. Zase začínám litovat, že tu jsem a nepočkala jsem ještě dva dny třeba. 

,,Už jsi si promyslela, co by jsi teda chtěla?" zeptá se, ale zrak nezvedá od svého talíře. Musím se překonat a říct to.

,,Chci to zkusit." Vyjde to ze mě a nastane ticho. Mám strach se mu podívat do obličeje. Nechci čelit tváří v tvář jeho emocím. 

,,Tak jo." Nevím co na to odpovědět. A on k tomu nic dodávat nechce. 

Dojíme. Pomůžu mu odnést nádobí do kuchyně, kde to naskládáme do myčky. On jí potom pustí a já ho při tom pozoruju. 

Pomalu ke mně přejde. Čekám co udělá. Chytne mou pravou ruku a proplete si se mnou prsty. Jeho pomalé a něžné doteky mi vyvolávají husí kůži na rukou. V krku se mi zadrhává dech. 

,,Tak to pojďme zkusit." Nahne se nade mě a něžně mi políbí rty. Myslela jsem si, že dlouho nebudu otálet, ale já tam jen stála a nechala pracovat jeho. Musela jsem se pohnout a ne tu stát jako solný sloup. Polibek jsem mu pomalu začala oplácet. 

Všechno šlo až moc pomalu. Jakoby to někdo zpomalil. Tohle už mě nebaví. Tak to budeme muset změnit. Položím ruce na jeho hruď a zatlačím dozadu. Chce náš polibek ukončit, ale já mu to nedovolím. Snažím se, aby se naše rty pohybovaly proti sobě rychleji. Dravěji. Jednou ruku mi položí na záda po, kterých přejíždí až na můj zadek. Druhou rukou se zapře o linku. 

,,Lando." Vzdychnu do jeho úst. Takhle se ještě líbáme pár minut. Jenž on se potom proti mě zhoupne. Nečekám to a trochu mě to vyvede z míry. Chytne mě pevně za můj zadek. Chápu jeho chytrý tah a tak malinko vyskočím. On si mě přitáhne k sobě a já omotám nohy okolo jeho silného pasu. Pomalu mě odnáší někam. 

Dopadnu do měkkých peřin. Hádám, že jsem v jeho ložnici. Jsme na sebe něžný a pomalý, ale oba moc dobře víme, co chceme. A tak si za tím jdeme. 

Prsty uchytím lem jeho trika a přetáhnu mu ho přes hlavu. Laškovně na mě mrkne. A pak to oblečení na nás už dlouho nevydrží. 

Co říkáte na to že jsou spolu?