Shut up and drive

Kapitola 15.

Úplně mě ničí vidět ho jak pláče. Neznám ho natolik a on nezná mě. A ke všemu co se teď dělo. Ale já u něho musím zůstat. Musím. Cítím to tak. 

,,Charlesi. Jsi v pořádku. Nic vážnějšího se nestalo. Prosím už neplakej." Snažím se uklidnit jeho i sebe. Ale vůbec to nefunguje.

,,Já musím Cath. Mám před očima smrt, co si mě málem vzala. Měl jsem před očima Julese. Nechci. Nemůžu." S posledními slovy zase začne plakat. Pomaloučku se sveze ke mně na zem. Chytnu ho do náruče. Nechám ho ať se kolébá. 

Jsem z toho rozpačitá. Ano i kluci brečí, ale tohle mě rozhodilo. Hladím ho po vlasech a poslouchám jeho tlumené vzlyky. 

***

Sedíme tu už asi dvě hodiny. Připadám si, že tu v tom sedě usnu. On neusnul. Vždycky se uklidní a chvíli je ticho, ale potom se zase rozbrečí a kolotoč se začne točit dokola. Už jsem docela dost zoufalá, protože nevím co mám dělat. 

Najednou se otevřou dveře. V nich se objeví hlava Maxe a Carlose. Už se nadechuju, aby mě šli vystřídat, když v tom Charles nepříjemně zamručí a zvedne se do sedu.  

,,Vypadněte oba dva! A tomu kreténovi vyřiďte, že si to s ním ještě vyřídím." Úplně zrudnul. A oni dva zbledli. Zmizeli rychleji než přišli. A já si zase povzdychla, protože zase začal brečet. To snad nemůže mít tolik slz ne?

Lando

Jsem šťastný jako blecha. Třetí místo je skvělé a myslím si, že příště pude ještě líp. Už je po všem. Jsem převlečený do normálního, pohodlného oblečení a na tvářích mi hraje obrovský úsměv. Jen jedna věc mi tu dost schází. Cath. Kráčím chodbou a ptám se každého koho potkám, jestli jí neviděli, nebo aspoň nevědí kde je. 

Najednou uvidím Maxe. Ten by to snad mohl vědět.

,,Maxi! Počkej na mě!" křiknu po něm, protože už se pomalu vzdaluje a je na odchodu. 

,,Co potřebuješ Lando. Jinak gratuluju." Počká na mě. Podáme si ruce a přátelsky se poplácáme po zádech, tak jak to kluci dělávají. 

,,Děkuju. Chci se zeptat. Nemáš tušení kde by mohla být Cath? Hledám jí už snad všude a nemůžu jí najít." sdělím mu to a čekám co z něho vypadne za užitečnou informaci. 

,,Vím kde je." řekne a sklopí pohled. 

,,Kde?" 

,,Jo a mám ti od Charlese vyřídit, že si to s tebou vyřídí. Docela bych se začal bát, kámo." Z něho mít strach? Nikdy a v ničem. Je to neškodná hodná a roztomilá moucha co nikdy nikomu nic neudělá.   

,,To určitě. Kde je ta Cath?" Zeptám se už asi po stý. 

,,S ním." řekne. Já je oba přerazím. V žilách mi to začne totálně vřít. Do Maxe narazím v té rychlosti ramenem. Možná by mě to mělo bolet, ale v tuhle chvíli necítí žádnou bolest. Možná to bolí jeho. To je mi jedno. 

Ruce mám v pěst. Žíly na mém krku vystouply na povrch. Jsem jako divé a dravé zvíře. Zbláznil jsem se. To mi dělá schválně. Kretén jeden. Do dnešního dne bych ho možná měl rád. Ale tohle teď skončilo. A na dobro. 

Vlítnu do části kde je Ferrari. Nikdo tu už není. Jedině dobře. Najdu kde je jeho pokoj. Nehodlám klepat. Prostě tam vrazím jako velká voda. 

Vidím je. Sedí na zemi. Ona ho objímá a on tiše popotahuje jako malé děcko. Oba mají zavřené oči a dočista nevnímají svět a to co se okolo nich děje. Tenhle obraz bude moje doživotní noční můra.  

Neslyšela že jsem přišel. Oba jsou totálně mimo realitu.

,,Catherine, okamžitě se zvedni a jdi od něho pryč!" Původní plán že nebudu křičet se mi nepodařil. Křik to úplně není, ale dost na hlas to bylo. Oba rychle otevřou oči. Charles se zvedne do sedu. Cath se zvedne. Je vidět, že je rozespalá a vůbec nemá ponětí co se v tuhle chvíli děje. 

,,Proč křičíš?" zeptá se roztřeseným hlasem. 

,,Nekřičím. Jen jsem zvednul hlas, protože jsem fakt dost naštvaný." řeknu a snažím se začít klidnit. Nemůžu jí takhle děsit. 

,,To teda že jo. Kvůli čemu tak šílíš?" Nemůžu se dívat na toho blba v té červené. Jsem jako býk a on mě dráždí. 

,,Jsi tu, bůh ví, jakou dobu s jiným mužem. Mám právo na to takhle šílet!" Asi je konečně na čase si přiznat, že žárlím. Já žárlím na něho. 

,,Děláš si ze mě srandu že jo? Ta nehoda se stala kvůli tomu, že ty jsi do něho narazil kolem. Nevím jestli si viděl to co já. Ale bylo to příšerný. Já se mu nedivím. Potřebuje podporu. Potřebuje někoho, kdo ho zvládne utěšit. I muži pláčou a je to úplně v pořádku. Jenže nikdo jako kamarád neví, jak mu pomoc a jak ho utěšit. Já to vím moc dobře, protože jsem citlivá a  vnímavá žena. Já tu pro něho jsem a budu. Budu i když se to tobě líbit nebude. Já zachraňuju něco, co jsi ty podělal." Máchá u toho rukama. V tvářích je rudá a úplně ožila. Takovou jí neznám. Vypadá jako hladová šelma. 

,,Nechcete si to nechat, až tu nebudu já? Docela se mi to nelíbí." Ozve se Charles. Zní jako malé dítě, co si pořádně ublížilo. 

,,Ne!" Znovu mi ujede hlas. 

,,Nekřič na něj!" Začne ho bránit Cath. Tohle se mi nelíbí. 

,,Můžu!" Místnost má hroznou akustiku. Proto tady tahle hádka rezonuje vzduchem a ještě dlouho bude. 

,,Doprdele Lanod. Je na tom blbě. Tak se přestaň chovat jako malé ublížené dítě." 

,,To on se tu chová jako malé děcko." 

,,Lando prosím. Nekřič a už to neřeš nemá to smysl." 

,,Budu to řešit. Ty to nechápeš?" 

,,Chápu to moc dobře co ti vadí. Ale já to nedokážu nijak vyřešit. Nevím co po mně chceš." 

,,Přestaň se s ním vídat, bavit a všechno!" 

,,Nemůžu! On mě potřebuje!" 

,,Musíš!" 

,,Tady končím. Opovaž se mu rozbít hubu." řekne Cath a odchází. Jde rychle a je nabroušená jako nejostřejší muž. 

,,Kam si myslíš, že jdeš?" Křičím na ní ještě a doufám, že mě slyší.

,,Nepřivlastňuj si mě a nechovej se ke mně takhle majetnicky. Nechodíme spolu." Objeví se ve dveřích a tohle ještě řekne. Lapu na prázdno jako ryba na suchu. 

Sice jsem vyhrál závod, ale nemám to s kým oslavit. Chtěl jsem to oslavit s ní. Tohle jsem si pořádně posral. 

Vztah mezi Landem a Cath se nám tu pořádně vyostřil. Doufám, že se vám kapitola líbí :3