Shut up and drive

Kapitola 20.

Otočím se a vidím jak to do mě nějaké starší červené auto nabouralo. Určitě bude celá strana zničená. Nevím, co se venku děje. Ani to vědět nechci.

Mé rozechvělé prsty nahmatají pás a já ho začnu rozepínat. Zaregistruju jak někdo velmi rychlou chůzí možná až během jde k mému autu. Musím vystoupit, ale nemám na to odvahu. Najednou se otevřou dveře a v nich stojí Charles.

,,Charlesi?" V jeho očích vidím strach. Já jsem teď ztělesnění strachu. Podá mi ruku a já se jí pokusím přijmout. Celá se klapu. Pomůže mi vylézt a postavit se na nohy. Jenže já mám pocit, že se na nich neudržím.

,,Jsi v pořádku?" zeptá se mě. Drží mě za ruku i za rameno. Za tohle mu jsem vděčná. Mám pocit, že se tu za chvíli asi složím.  

Obejdeme auto. Řidič už je venku a něco hledá v kufru. Teď musím být silná. Bude to možná chvíli trvat, ale potom už budu doma a všechno bude v pořádku. Postarší muž k nám přijde. Jeho vousy i vlasy jsou protkané šedinami.

,,Už- už jsem volal policii. I odtahovku pro obě auta. Slečno, moc se vám omlouvám. Ten starej krám se sám z ničeho nic rozjel a nešel zabrzdit. Máte pojištění?" zeptá se a mě se ještě více rozklepou kolena.

,,Nevím." Snažím se to ze sebe vysoukat v normálním tónu hlasu. Ale moc mi to nejde. Klepou se mi ruce. 

,,Sepište to zatím. Já si musím odskočit." řekne Charles a vidím jak vytahuje telefon ze zadní kapsy svých džínů. Já se otočím k tomu pánovy a snažím se začít normálně přemýšlet a vyplnit ty papíry. Jsem mu vděčná, že to psaní převezme za mě a já mu to jen diktuju. Po mně by to nikdy nikdo nepřečetl. 

,,Máš pojištění. A otec ti vzkazuje, že mu máš zavolat, až se dostaneš domů." Dívám se na něho s otevřenou pusou. On volal mému otci? Dělá si ze mě prdel? To bylo to poslední co jsem chtěla. Nežádala jsem se mu o to. To si s ním ještě budu muset vyřídit. 

Celé to vyplňovaní všech papírů a neustále mluvení s policií zabralo více jak hodinu. Už jsem na sobě cítila neskutečnou únavu. Minimálně třikrát mi volala Veniss. Napsala jsem jí rychlou zprávu, že se zdržím a že jí to doma vysvětlím. Nakonec mi volal i otec. Tomu jsem to típla. Bez jakýkoliv výčitek. Musí si prostě počkat. 

,,Omluvíte mě na chvíli? Chci si zavolat taxi." oznámím  to policistům. Ti jen přikývnou a stále si něco zapisují do bločků. 

,,Co blbneš Cath? Já tě domů přece zavezu. Jen mi dej adresu." Doběhne mě Charles. Celou dobu se na mě dívá pohledem vystrašeného štěněte. 

,,Já ti dám adresu a ty mě tam budeš chodit pronásledovat. To určitě." odfrknu si. 

,,Tak aspoň nejbližší místo toho kde bydlíš. Nebudu vědět kde přesně bydlíš a půjdeš kus jenom pěšky. Navíc ušetříš dost peněz za taxi. A pokud ty peníze nutně utratit chceš můžeš mě pozvat na večeři." Mrkne na mě. Protočím očima a povzdechnu si. Rozhodnu se, že mu tu adresu nadiktuju. On si jí uložil a nastavil si navigaci. 

,,Na večeři tě nepozvu. Jsem zadaná." řeknu a otočím se na patě. Odejdu zpět k policistům, abych to tu celé ukončila a mohla odjet domů. A taky možná jsem odešla, abych nemusela vidět Cherlsův zničený pohled.  

***

Odtahovka odvezla moje i toho muže auto. Policie to uzavřela, ale dá nám to vědět i dopisem. Byla to jeho chyba a já jsem v tom nevině. Aspoň to. 

Nastoupím do Charlesova auta. Má jiné než když jsem v jeho autě už jela. Styl je podobný, ale přijde mi to auto malinko menší. Ale je stejně dokonalé jako to před tím.    

,,Takže jsi znovu zadaná?" prolomí ticho po chvíli. 

,,Zase? Naposledy jsem s někým chodila na střední." Odporuju mu. 

,,Ty jsi s tím pitomcem před tím nechodila?" zeptá se. Nemá kamenný výraz. Poznám, že ho fakt nemá rád a možní ním i opovrhuje. 

,,Ne nechodila. Až dneska jsem si to řekli." přiznám se mu. Možná je to chyba, ale je mi to celkem jedno. 

,,Zajímavé. Nemyslíš si, že ta bouračka byl nějaký vzkaz? Nějaké znamení, že to není ta správná cesta s ním začít chodit?" Nelíbí se mi jak se mi stará o to s kým chodím. 

,,Ta bouračka byla jenom nehoda. Nic víc. Přestaň se chovat jako nějaká věštkyně." Najednou našpulí rty a mlaskne. Čekám, co ještě udělá nebo řekne. 

,,Byl bych sexy věštkyně." řekne a já se začnu smát. Moje bujná představivost mi ho dokonale dokáže vyobrazit. Tohle už nikdy nedostanu z hlavy.

,,To určitě." řeknu ironicky, ale stále se u toho směju. 

***

Dojedeme před můj dům. Zkontroluju si jestli mám všechny mé věci. Nechci si u něho něco nechat. Byla by to slabina, že se zase uvidíme tváří v tvář. Což se mi nechce. 

,,Nezapomeň zavolat svému otci." připomene mi a já přikývnu. 

,,Děkuju za pomoc a za odvoz." řeknu a už pomalu otvírám dveře auta. 

,,Za málo." Mrkne na mě. Vystoupíme a zavřu za sebou dveře. Ještě mi rychle zamává a potom už jen sleduju, jak auto pomalu mizí v dáli. 

Cestou po schodech volám mému otci, abych ho ujistila, že jsem v naprostém pořádku. Ptá se na ty samé věci stále dokola. Cítím z jeho hlasu strach. Uklidňuju ho a slibuju, že už se brzo uvidíme. 

V bytě je rozsvíceno ale hrobové ticho. Kabelku hodím na jídelní stůl. Kuchyň je čistá a uklizená. V myčce najdu dva špinavé talíře a příbory. Na jídlo nemám ani pomyšlení, takže tu zhasnu a jdu do pokoje. Tam už najdu Veniss. Asi únavou usnula. Nebudu jí už budit a všechno si řekneme až ráno.  

Jako myška se převléknu, vyčistím zuby a umyju si pleť. Potom si k ní vlezu. Je příjemné ležet doma v mých oblíbených peřinách. Přináší mi to takový hřejivý pocit uspokojení a štětí. 

Užijte si kapitolu! Nevím, jak teď v létě budou vycházet kapitoly, protože moc času doma nejsem :) Ale doufám že si je aspoň trochu užijete.