Shut up and drive

Kapitola 21.

Scházím elegantně po schodech na večeři v hotelové restauraci. V restauraci se mám setkat s mým otcem a krátce s ním povečeřet, dokud zase nebude muset jít vyřizovat nějaké věci. Jsem ráda, že to navrhnul, protože jsme se poslední dobou vídali jen málo kdy. Nebyl žádný čas si sednout a popovídat si o všem, tak jak to bývalo dříve. A stalo se toho hodně. Je to můj otec který mě vychovával. Byl mi i matkou. 

Uvidím ho jak sedí u stolu a pročítá si jídelní lístek. S úsměvem se vydám k němu. Kabelku zavěsím o ramínko na židli a v tu chvíli si mě všimne. Na tvářích se mu objeví vřelý úsměv, který vždy věnoval jen mně. 

,,Co mají dobrého?" Rozhodnu se, že začnu konverzaci něčím odlehčujícím. Nechci hned přejít na ty strašné věci, co se staly v uplynulé době. A to že se jich stalo vážně dost. 

,,Dám si grilovaného lososa. Pročti si to." Podá mi lístek a já ho s radostí přijmu. 

Chvíli si pročítám jídelní lístek, až si nakonec vyberu těstovinový salát. Otec si objedná toho lososa. 

,,Řídila jsi už auto od té nehody?" zeptá se mě polohlasem a dost nejistě. Očividně naše čekání na jídlo chce využít. A už hned přešel k těm vážnějším věcem. To jsem úplně nechtěla, ale budu se s tím muset smířit. 

 ,,Ano. Zatím jen vždy pod dohledem Veniss. I dnes sem jsem řídila. Jsem v pořádku. Nic vážného se nestalo." Sice stále se mi do hlavy vkrádají myšlenky, že se může něco podobného či horšího stát, ale zvládám to setřást. 

Cítím, že mám k tomu řízení větší respekt než kdy dříve. Připadám si, jako kdybych měla čerstvě vystavený řidičák. A je to nepříjemné. Když něco milujete a najednou u toho cítím pocit, který vás zužuje. Nelíbí se mi to a chci, aby to co nejdříve skončilo. 

,,Dobře. Buď opatrná. Chci tě upozornit, že si tě začíná všímat veřejnost. Hodně se na tebe ptají. Zajímají se kdo jsi. Jaké jsou tvoje záliby. Chtějí poznat tvé soukromí a vytáhnout ven tvé skandály. Dávej si prosím pozor. Včera přišla nabídka na rozhovor s tebou." řekne. Měla jsem tohle všechno čekat. Ale vlastně je to pro mě šok. Myslela jsem si, že jsem připravena zvládnout slávu. Ale asi ne. 

,,To jsem nečekala." Vyklopím. Ale stále nevím, co říct. Je to divné. Asi si to budu muset v klidu rozmyslet. A probrat to s Veniss a možná i s Landem. Problém je, že jsem mu neřekla ani o té autonehodě. 

,,Věděl jsem, že to jednoho dne bude muset přijít. Popravdě, čekal jsem to i dřív. Můžeš odmítnout, ale přibydou další. Budou tě chtít do pořadů, rozhovorů a budou o tobě psát články." řekne. V tu chvíli nám donesou jídlo. Příjemně se na obsluhu usměju a pomalu si vezmu do mých prstů příbor. Cítím se nejistě při každém mém pohybu. 

,,Co bys mi doporučil?" Chci slyšet jeho radu. 

,,O mně píší články už dlouho. A nic si z toho nedělám. Rozhovor jsem dělal zatím jen jednou v životě. Ale mám na stole další dvě poznámky." 

,,Nikdy jsem o tobě žádný článek nečetla." Skočím mu do řeči. Nikdy jsem o něm nic nečetla a proto jsem si myslela, že o něm nikdy nic nenapsali. Taky jsem neměla ani ponětí o nějakém rozhovoru. Začínám zjišťovat, že mi něco začal zatajovat. 

,,To je dobře, že nečetla. Můj názor je, připrav se a jdi do toho. Jednou by to stejně přišlo. Takže staň se známou osobou. A ukaž světu jak dokonalé děvče si. Chci být na tebe ještě více pyšný než jsem." Vzhlédnu od jídla. On je na mě pyšný. A chce být ještě víc. Chce, abych se předvedla světu. Chce, abych všem ukázala jak dokonale mě vychoval. A já jim to dám. Ukážu jim jak dokonalého a milujícího otce mám. 

,,Tak jo. Na ten rozhovor půjdu. A můžeš dát povolení mě natáčet a fotit." Doufám, že jsem toto rozhodnutí neunáhlila. Budu si muset večer pečlivě vybrat co si na sebe budu v následujících dnech nosit.

,,Do jakého Paddocku budeš chtít VIP kartu? Půjdeš se mnou k Ferrari?" A tady nastává ten problém jménem Ladno, který by žárlil, tak že by zbořil půlku zeměkoule. 

,,To nevím. Popřemýšlím o tom a ještě večer ti dám vědět." Přikývne. Očividně to pro něho byla dostačující odpověď. Nevyptával se proč si to chci rozmyslet. A za to jsem moc ráda. 

V klidu spolu dojíme svá jídla. Pár krát ještě něco prohodíme, nebo mi ke ke konci začne vyprávět co se dělo minulý víkend a tak. Občas se na něco zeptám nebo k tomu dodám svůj názor. Vždy vidím jak se mu rozzáří oči, když řeknu názor, který je dobrý a dává smysl. Ne ve všem se dokážu vyznat a tak to budu brát jako můj malý dnešní úspěch. 

Místo abych šla na můj pokoj nebo k Veniss zamířím rovnou za Landem. Chtěla jsem se s ním přivítat. A taky cítím, že mu to musím říct. A taky se s ním domluvit kam si mám na zítra vyžádat VIPku. 

,,Cath! Jak je?" doběhne mě Charles, který se zjevil odnikud. Zpomalím. 

,,Dobrý. Proč?" Nevěděla jsem jestli to myslel spíš jako zdvořilostní otázku, nebo  ho to opravdu zajímalo.

,,Už jsi řídila auto?" zeptá se mě. 

,,Jo. Jsem v pořádku." odpovím mu rychle. 

,,Proč se ptáš jestli už řídila, Leclercu? Co se stalo?" Trhnu sebou. Lando dojde k nám. V jeho hlase byla slyšet hořkost. 

,,Ty o té nehodě nevíš?" Prosím mlč. 

,,Cože? Cath? Očividně je tu něco důležité co jsi mi zapomněla říct." Do prdele.