Shut up and drive

Kapitola 7.

Když vycházím z místnosti Veniss tu, už není. Pomyslela jsem si, že už bude na pokoji, nebo na večeři. V rychlosti zkontroluju mobil jestli mi nezanechala zprávu, ale nic tam od ní nemám. 

,,Nevěděl jsem, že umíš Italsky." řekne ještě Charles. Trochu mě to poleká, protože jsem si myslela, že už odešel. Jenže jsem se spletla. On za mnou stál a pozoroval mě.

,,Umím hodně věcí o kterých nevíš." zamumlám. Bude čas večeře, ale vůbec se mi na ní nechce. Ani nemám hlad. 

,,Jdeš nakonec s Norrisem na tu večeři?" Položí otázku, která mě zarazí. Přestává se mi líbit jak je dotěrný a na vše se ptá. 

,,Ještě jsem mu neodpověděla jistě, ale asi půjdu." odpovím mu a dám se do kroku. Vydám se ven z haly. Budu si muset zavolat taxi. Sakra. 

,,Takže s ním půjdeš na rande. Proč?" Asi za chvíli vybouchnu. 

,,Leclercu co ti je do prdele do toho s kým a kam jdu na rande? Tobě do toho vůbec nic není. Nemáš jediný pořádný důvod se mě na to ptát." Zastavím se a otočím se čelem k němu. Je skoro o hlavu vyšší než já. To mě taky hrozně žere. 

,,Savolain, klidni hormon." Používá stejnou páku. Začíná mě oslovovat příjmením. 

,,Nemám to zrovna teď v plánu." Znovu se otočím a vydám se ven. Vyťukám číslo na taxi a zavolám si ho. Oznámil mi, že toho má hodně, takže přijede za půl hodiny. No bezva. To tu s ním musím být ještě další půl hodiny. 

,,Prostě mě to sere. Nehorázně. Nechci abys s ním šla na rande. Do nějaký restaurace." Rozmotám gumičku z vlasů, které jsem si před rozhovory stáhla do drdolu. Je to neskutečnej idiot. 

,,Fakt moc hezký, že tě sere něco, ale nemáš k tomu jediný důvod." Rejpnu si do něho. 

,,Mám k tomu své důvody, ale nechávám si je pro sebe. Hodně věcí držím pod pokličkou. Takže už toho nech Savolain." Fakt by mě zajímalo, jaké ty důvody jsou. 

,,Proč si ještě nevoláš taxi? Jak se dostaneš do hotelu?" Obávám se té nejhorší možné volby. 

,,Protože pojedu s tebou. Zaplatíme to napůl. Teda pokud principessa dovolí tak, bych to zaplatil klidně celé sám." Ještě jednou mi tak řekne, tak se fakt neudržím. 

,,Neříkej mi tak." Jakoby se můj zdravý rozum úplně zbláznil a radši utekl. Otočím se na něho a udělám krok k němu. Má prsa se dotýkají jeho hrudníku, když se společně nadechneme. Mravenčení v mém nitru se ozvalo a vzalo si právo na hlavní roly.  

Podívám se mu do očí, ale hned toho začnu litovat. Má je přenádherné. Mohla bych se do nich dívat pořád. Fascinuje mě, jak mění barvu. Jinak vypadají ve stínu, jinak na slunci, jinak když přemýšlí a jinak když má radost. Mám pocit, jakoby mě ty oči chtěly pohltit a vtáhnout. 

,,Copak principesse?" Zrovna v tuhle chvíli mi ani tak nevadí, že mi říká princezno. V tuhle zvláštní chvíli, kdy mě neovládá mozek, mi je celý svět dočista jedno. 

Mezi své prsty vezme jeden pramen mých hnědých vlasů, který se mi uvolnil a zastrčí mi ho ladným a něžným pohybem za ucho. Trochu mě z toho mrazí na zádech. Ale je to kouzelné. On je kouzelný. 

Přikloní se ke mně. Chci se k němu natáhnout. Můj instinkt někde uvnitř mi napovídá, abych si stoupla na špičky. A já to udělám. Dívám se mu do očí. Jsme si rovni.

 Můj pohled sklouzne k jeho rtům. Musejí být tak něžné jako satén. Jsou nádherně plné. A v mé mysli se začne vytvářet touha po ochutnání, abych zjistila jaké jsou. Chci to zjistit. 

Už bych to málem udělala, ale vyruší nás zatroubení. Přijel taxi. Velmi rychle se od něho odtáhnu. Konečně se mi začíná vracet můj zdravý rozum.  Cítím jak mi hoří tváře, takže se dozajista musím i červenat. Já se červenám jako nehorázný pitomec. 

Otevře mi dveře a také mi je podrží. Jenom kývnu na znamení díku a vlezu si na zední sedadlo. On mě následuje. Cítím jak se mezi námi vytváří trapné ticho. Tohle bude ta nejhorší cesta jakou jsem kdy absolvovala. 

,,Omlouvám se vám za vyrušení." řekne řidič po chvilce jízdy. 

,,Nemáte se za co omlouvat. U ničeho jste nás nevyrušil." řeknu a Charles mě začne probodávat pohledem. Kysele se na něho usměju a svojí pozornost zaměřím na budovy míhající se za oknem. Opřu si čelo a vydržím to těch deset minut do hotelu. 

***

Na pokoji Veniss není. Tak si mezi tím hodím sprchu a udělám si čas pro sebe. Už vytáhnu i kufr a položím ho tak abych o něho občas zavadila a tím si uvědomila, že se musím zabalit. 

Jediné co do něho nedbale hodím jsou boty, které už jistě nebudu nosit. Nějaké blbosti co taky nebudu potřebovat a dva klobouky, co jsem si se sebou vzala. 

Zítra zase minimálně dvě hodiny v letadle. Jako malá jsem to milovala, protože to bylo občas a tím pádem to bylo vzácné, ale teď mi to přijde že je to spíše otravné. 

Přijde mi to zvláštní jít na rande s Landem, když se stalo tohle mezi mnou a Charlesem, ale půjdu. Nic ani nikdo mě nezastaví. A dokonale si to užiju. Už mám teď pár nápadů co si na sebe obleču. A Leclerca budu prostě jenom ignorovat. Budu dělat, že ho neznám. Občas ho pozdravím, ale to bude celé. 

To co mezi námi bylo musí skončit. A to hodně rychle.

Zalezu si pod peřinu a nechtěně usnu. Byl by to krásný spánek, jenže to bych nesměla zjistit, že se mi vrátily noční můry, co mě trápily v dětství.  

Konečně nová kapitola, po pauze kvůli přijímačkám! Teď už budu vydávat častěji a pravidelně. Slibuju vám, že teď se můžete těšit na pořádné drama!