Shut up and drive

Kapitola 10.

Lando 

Je to s ní úžasný. Tenhle krok bylo to nejlepší co jsem kdy mohla udělat. Díval jsem se na ni jako na obrázek. Protože ona opravdu byla obrázek. 

Jenže potom mi tu krásnou chvíli zkazí můj vybrující telefon. Už jsme dojedli. Chtěl jsem jí pozvat ke mně. Povzdychnu si a omluvím se. Vstanu a zvednu telefon. Jsme na cestě k východu z restaurace, aby mě ten hluk nerušil při hovoru.  

,,Norrisi, nemáš být náhodou na hotelu a odpočívat? Kde jako jsi?" Slyším z druhé stany, jak na mě dost naštvaně mluví můj šéf. A do prdele.  

,,Jenom jsem si pro něco musel odskočit do města." řeknu poklidným hlasem. Pokusím se tenhle večer zachránit, ale nevím jak se mi to bude dařit. 

,,Dobře. Tak ať jsi za patnáct minut u mě v kanclu. Čas se ti odpočítává od teď." dořekl to a položil to. Kurva. 

Rychle dojdu ke stolu, kde netrpělivě čeká Cath. Usměju se na ní, abych jí tím uklidnil. Ale nemůžu tu zůstat. 

,,Cath. Tenhle večer je dokonalej. Jenže se šéf dozvěděl, že nejsem na hotelu, takže se do čtvrt hodiny musím vrátit. Hned jak budu moct a příště si to radši dojednám s ním, že budu moct celý večer zopakujeme. Jasný?" 

,,Já to chápu. Bylo to skvělý. A teď už jdi, ať nemáš ještě větší problém." Chytí mě za ruku. Ježišmarja. Jsem z ní totálně udělanej. 

,,Chceš odvést?" zeptám se jí. 

,,Ne děkuju. Dopiju to a zavolám si taxi." řekne. 

,,Jdu to zaplatit." Mrknu na ní a odejdu.

Charles

Pípne mi telefon. Ihned vystřelím jako šipka. Je to Max. Mám vyjet. Má patnáct, aby tu byl. 

Seběhnu schody jako o závod. Sednu do auta. Tohle mi musí vyjít. Tohle nesmím zvorat. Už jsem kvůli ní vyhrál, tak teď vyhraju i tohle.  

V autě nadiktuju Siri aby Maxovi odepsala, že mu děkuju. 

Catherine

Odešel. Dopiju víno a půjdu pěšky. Nechci znovu utrácet za taxi. Možná ani tolik v hotovosti se sebou nemám. 

Koukám do prázdna a dopíjím sklenici bílého vína. Musím uznat, že je dobré. Ale s ním mi chutnalo o dost víc. 

Vstanu. Už to nechci pít. Možná mám na Landa malinko vztek. Myslela jsem si, že si zařádil, že může večer vyjít z hotelu. On to neudělal. Šel natajno. Mohlo to být ještě lepší. Mohlo to být opravdu dokonalé. Ale není. 

U vchodu slušně pozdravím a vyjdu ven. V Rakousku není takové teplo jako bylo ve Španělsku, ale stále je příjemně. Malinko mi je zima na záda, protože je mám celá odhalená. Jdu po ulici směrem k hlavní silnici, když se vedle mě zastaví luxusní černé auto. 

,,Nastup si." Ten hlas znám. Trhnutím se za ním otočím. Řidič stáhnul okénko a tak jsem si ho mohla prohlédnout. Charles. Co ten tady do prdele dělá? 

,,Ne." řeknu stroze a jdu dál. Slyším jak motor zabral. Je hned vedle mě.

,,Nenechám tě jít v noci samotnou městem. Hotel je daleko." Zní dost neodbytně. 

,,Není daleko. Ráda se projdu. A nepotřebuju pomoc. Už vůbec ne od tebe." Tenhle člověk mě tak nehorázně sere, až to není možný. Vytáčí mě doběla.  

,,Sedni si do toho auta Caht." řekne. Ignoruju ho. A taky budu. Dost dlouho. Klidně až do hotelu. 

Jenže to by nesměl udělat, to co udělá. Vyhodí blinkry. Zastaví. Vystoupí a chytí mě za ruce. Pokusila jsem se mu vyškubnout, ale jeho síle se nevyrovnám.