CHLADNÁ KREV

NA HRANICI ROZUMU A CITU PADLÝCH GEST...

Na hranici rozumu a citu padlých gest. Na hranici reálna a mentálna, tak tam, tam se octne každá duše. Každá duše cítí zápal, cítí prapodivné mrazení, všednosti, cnosti i neřesti. Cítí šrámy, co sama získává, ale i vnímá. Každá duše bojuje ve vlastním rytmu taktu za aortálních záškubů. Bojuje jen a pouze o své přežití, neb život je v první rovině hlavně sobecký, v druhé vlezlý a až ve třetí se začíná i starat, zajímat a hájit domov. Každá duše musí prožít momenty, které nadcházejí, vcházejí, když bojuje o přežití měsíc se sluncem, hodina s minutou, minuta s dny a dny se vteřinami, jako vteřiny s roky. Ať se jedná o pracovní, mileneckou či prostou a ubohou sféru, stále bojujeme, stále hájíme, stále jsme dopadovou plochou následků, ať dobrých či zlých voleb. Volba, volba je láska a láska je volba. Vše je tvořeno láskou a láska je tvořená aortálními záškuby a aortální záškuby jsou tvořeny volbou. Lásku si do života zveme pro osobní udržení paradoxního žáru, neb potřebujeme cítit to, co potřebuje cítit i druhá strana a tím dochází k první jiskře. Tady přecházíme ze sobecké části, do té vlezlé. Pokud přeskočí jiskra, začneme společně stavět, snažíme se uvěznit oheň nebo alespoň tu jiskru, co pojila vteřiny, když sám žár mizí, jako tváře přeživších. A přesně v tento moment se začínáme ve vlezlosti i zajímat a následně se snažíme budovat přístřeší, kde sám oheň promluví jako pověstná šelma, vrah. Po této fázi už záleží jen na aortálních záškubech, neb pokud Nám nevzplane okolí. Lodě, v kterých jsme vypluli za obzor a možná ještě dále. Tak ty lodě, co jsme dobře kotvili snad už ani déšť momentem nevyruší. Jenže! Jenže co když Naše rovina se posunula. Co když mi jsme přešli ze srdečních frekvencí, do těch hlubších, do těch aortálních a druhá strana stále a primitivně snaží o jiskru, oheň. A co když se to děje opětovně? Víte, mi se staráme a mi jednáme a dokud nenadejde třetí rovina, ta třetí rovina taktu tanečnic, nebereme moc velké ohledy a je jedno, jak moc přikládáte a ohříváte bloudící pocestné, třeba i nás bludičky, neznámé a hladové tváře. Neb MI musíme dýchat, jíst a spát. Musíme vstřebat a trochu i hájit, milovat a trochu i žít, pro nádech úsměvu. Musíme být, opravdu jen být, vše je v tomto slově. Jsme jen a pouze energií, prostí a ubozí. Jsme stíny zrcadel, nazí a ustrašení. Energií, která proudí skrze další energii a zdali dojde k rezonancím či prostým frustracím, to už záleží jen a pouze na meziprostoru srdce a duše. Opravdu to záleží na té vlezlé fézi, kdy si dovolíme hájit vyjma sebe i tu šelmu, vraha, co nám možná ublíží. Co nám možná dodá větší bezpečí, to paradoxní bezpečí, ten paradoxní žár, který mi se snažíme dát jemu a on jej dává nám. My, my všichni, my můžeme akorát běžet a přemítat o tom, že už nic cítit nechceme. Že je nejlepší vše zavrhnout a uvěznit se kdesi na hranici rozumu a citu padlých gest, ale vždy Nás raní slza uvnitř deště, co se rozhodla kanout nocí, kterou umocnila průsvitně blankytná nebesa, za svitu půlnočních místností, luny v ústupu vědomí. Za odrazu stínu, co krmí zrcadel zář. A tam, tam tančí naše múzy, tanečnice našeho taktu. Můžeme tak vzpomínat a vrhnout sklenice zpola plné, zpola prázdné a občas, občas se říznout o střep, co řízně sotva hlouběji, než vzpomínky, co hnízdí pod aortálními frustracemi. Než události přítomné minulosti. Víte, nelze setrvat celou věčnost na jednom místě, neb křižovatky osudu jsou velice tenké a vratké. Jsou náchylné a dravé. Jednají dříve, než mysl ucítí vpád bestie... a stíny s nocí mizí, blednou ...srdce si nevybírá, jednou to pochopíš!

Procesí romancí je třetí song z nové, sólové desky Angela Gorry a my, my na vlnách TEAR IT UP neseme tenhle skvost i Vám!

Bože, ještě chvilku tohle budu poslouchat a asi mi hrábne. Všichni jsou z toho unešeni a já. Bože, trhá mě to vejpůl, připadá mi, jako bych v tom albu nechal duši a nyní mi schází a.... Je to už týden, v hlavě mi straší Veronic, to, co tam mohlo vzniknout a ještě více zažívám abstinenční příznaky. Bože, kurva jak já bych se napil! A nyní další a další reklama a mezitím volají a ten telefon tká idee snovou nití a snaží se jako stisk hyen, mít mě jen pro sebe. Proč, proč já a chápu, byl a jsem hroznej kretén, ale proč! Co jsem udělal tak špatného, já už tohle více nesnesu!