Kolibřík ▬ ʰᵃʳʳʸ ᵖᵒᵗᵗᵉʳ, ᵇᵗˢ

.•○☼ 1.: První dáma Bradavic ☼○•.

Bradavické pozemky voněly po dešti, který přicházel pořád častěji. Blížil se říjen a s ním také famfrpálová sezóna, na kterou se pečlivě připravovaly všechny čtyři koleje. Pořád častější tréninky spolu s nepříznivým počasím znemožňovaly studentům trávit volná odpoledne na tribunách famfrpálového hřiště, kde se s oblibou učili nebo si dělali úkoly. Pokud už se některý ze studentů rozhodl pro učení na čerstvém vzduchu, neměl k tomu prostor na dlouho. Jednotlivá mužstva trénovala téměř každý den, a tak se studium velmi rychle ztratilo v nadšeném pokřikování a fandění, přestože se nejednalo o skutečnou hru.

Dnešní den byl po delší době překvapivě teplý. Dokonce i slunce vykouklo zpoza černých mraků a příjemně hřálo do zad, zatímco se skupinka mrzimorských studentů uvelebila na tribunách s učebnicemi a pergameny.

„Sakra, Ignatia Wildsmithová se narodila 1268 nebo 1202?"

Hoseok zvedl zrak od učebnice kouzelných tvorů: „1227."

„Oh, děkuju," vydechla dívka, načež se zamračila a frustrovaně složila tvář do dlaní. „Letopočty mi nikdy nešly. Jak to, že si to všechno pamatuješ?"

„To bude tím, že na rozdíl od tebe se Hoseok nehoní za každým pěkným zadkem," poznamenal Joe a jen tak tak uhnul letícímu brku. „Jsi blbá?!"

„To máš za to," ušklíbla se Samantha a potěšeně sledovala inkoustovou skvrnu, jak se pomalu vpíjí do pergamenu s rozepsaným úkolem i do bílé košile s vyhrnutými rukávy.

Hoseok automaticky hrábl do brašny a vytáhl látkový kapesník, aby ho mohl nabídnout Joeovi, ale spolužák už stihl tasit hůlku a skvrny správně provedeným kouzlem odstranit.

„Kámo, už zase?" zasmál se Patrick, když si všiml jeho gesta. „To vážně doma vůbec nekouzlíte? Jakože vůbec vůbec?"

„Jsou to mudlové, jistě že nekouzlí," protočila očima dívka, načež se zarazila a omluvně se na Hoseoka podívala. „Oh, promiň, to bylo drzé."

„V pohodě, Sam," usmál se Hoseok, zatímco skládal kapesník na úhledný čtvereček.

Vrátit se do školy po dvou měsících života bez kouzlení pro něj bylo pokaždé náročné. Během prázdnin si snadno dokázal odvyknout od práce s hůlkou – jednak měli nezletilí mimo školu zakázané čarovat, jednak, jak poznamenala Samantha, jeho rodiče byli mudlové. Za těch pět let života, kdy Hoseok věděl o svém magickém nadání, neslyšel o tom, že by kdokoli z jeho rodiny v minulosti uměl kouzlit. Bylo pro něj náročné navštěvovat korejskou školu čar a kouzel – příliš blízko rodině i známým, kteří byli až moc zvědaví, a tak se jeho rodiče po dvou letech studia rozhodli, že se přestěhují do Anglie. Táta byl uznávaný profesor literatury a už několikrát cestoval do Londýna, aby přednášel na tamní univerzitě, takže pro něj nebylo těžké získat zde stálé místo. Máma byla restaurátorka knih se skvělými doporučeními a svou práci mohla vykonávat odkudkoli.

I přes to Hoseok často cítil výčitky. Rodiče pro něj znamenali všechno a vědomí, že kvůli němu nechali celý svůj život za sebou a začali od začátku jen proto, aby nebyl pod nátlakem dotěrných otázek, ho často nutilo uvažovat o tom, jestli je to takto správně a jestli si tehdy před lety, kdy mu přišel dopis, neměl zvolit mudlovský život.

Pamatoval si ten den s téměř dokonalou přesností. Hrál si tehdy na dvorku a z domu se linula vůně kvašeného zelí a ryb. Nevěděl, co ho tehdy přimělo zvednout zrak k brance, ale podíval se tam dřív, než se otevřela vrata. Muž, který tehdy vešel, ho ohromil. Přestože už byl příliš starý na to, aby věřil mýtům a legendám, na okamžik ho napadlo, že z nebe sestoupil samotný Tangun, protože muž nevypadal jako člověk. Temné dlouhé vlasy mu volně padaly na záda a jeho oděv vypadal jako z jiného světa. Ze všeho nejvíc připomínal královský hanbok dávných dynastií. Až na to, že byl jako noční obloha – doslova. Tisíce třpytících se hvězd vyzařovalo měkké světlo z pláště černého jako noc, na ramenou stříbrné výšivky ve tvaru měsíce. Ty taky zářily vlastním světlem, i když se na první pohled zdálo, že pouze odrážejí sluneční jas. To on mu donesl dopis ze školy čar a kouzel Wonhyo.