Kolibřík ▬ ʰᵃʳʳʸ ᵖᵒᵗᵗᵉʳ, ᵇᵗˢ

.•○☼ 6.: Chollima ☼○•.

Pozdní ráno v nebelvírské věži přivítalo poslední spáče hlasitým pištivým křikem, který se ozýval ze společenské místnosti. Nikoho nepřekvapilo, když je ze snu vytrhl pro letošní rok tolik známý scénář. Hermiona Grangerová, chytrá třeťačka, která o své inteligenci denně ujišťovala snad celou školu, svým pištěním předčila i Buclatou dámu a její nepříliš uším lahodící zpěv.

„Drž laskavě tu zatracenou bestii dál od Prašivky!" zahřměl zlostný hlas, tentokrát klučičí, avšak o nic méně výrazný.

„Není to bestie! Jmenuje se Křivonožka! Nauč se to konečně!" zapištěla dívka ještě o oktávu výš.

Seokjin se frustrovaně přetočil na druhý bok a zabořil obličej do vyhřátého polštáře. Stačilo několik málo minut neutichajícího křiku, aby pochopil, že dva rozhádání třeťáci jen tak nezmlknou, a že nemá cenu pokoušet se o spánek. S hlasitým zívnutím vykouzlil Tempus. Bylo sotva devět hodin a oni už zvládli udělat takový rámus.

„Přísahám, a Merlin je mi svědkem, že jestli ti dva haranti okamžitě nezmlknou, proměním ty jejich prašivé koule chlupů na lejno a vymáchám jim v něm obličej," ozvalo se z vedlejší postele, pročež se Jack s temnými kruhy pod očima zvedl do sedu a roztáhl ústa tak doširoka, že hrozilo vykloubení. „Je sobota, krucinál!"

„A znáš takové kouzlo?" zamručelo cosi tlumeně z polštáře na vedlejší posteli – Perry vykoukl zpod peřiny, kterou měl přetáhnutou přes hlavu, a věnoval svému kamarádovi skeptický pohled.

„Vymyslím ho," ujistil ho Jack.

„Nech si ho pak patentovat," zašklebil se Perry a také se posadil. Křik ve společenské místnosti zatím neutichl. „Jak to, že ho to nevzbudí?"

Will, který ležel v posteli naproti s odkopanou peřinou a vyhrnutým trikem až do poloviny zad, spal jako zabitý. Jen slina stékající mu od koutku rtů na polštář a občasné zachrápání dávalo na srozuměnou, že je pořád naživu.

„Je z šesti sourozenců," pokrčil rameny Jack. „Nejspíš si zvykl."

„Vždyť ho ta obluda sežere! Chyť si ji konečně! Prašivko, stůj!"

Ze společenské místnosti se ozval zvuk, jako když padá kov na podlahu a kočičí mňouknutí, které znělo, jako kdyby Křivonožce někdo šlápl na ocas, po němž následovalo temné dunění, jako když se něco těžkého kutálí po zemi. Ve chvíli, kdy se rušivé elementy dostaly i do Willových snů a chlapec se začal na posteli neklidně přehazovat, ložnice se ponořila do ticha.

„A hele, poslouchejte," zvedl prst Perry a nastražil uši. Několik vteřin ani nedýchal. „Slyšíte? Konečně."

„Nejspíš mu ten potkan zase utekl někam ven," zamumlal Jack a padl zády do postele. „Teď už stejně neusnu. Hej, Jine!"

„Hm?" udělal mladý aristokrat a nadzvedl se na lokti tak, aby na svého spolužáka viděl.

„Co máš dnes v plánu?"

„Nic moc, myslím," zapřemýšlel Seokjin. „Odpoledne se musím stavit za profesorem Snapem, ale to je tak všechno."

„Nezávidím," zašklebil se Jack. „Nechceš si po snídani trochu zatrénovat? Potřebuju si něco proklít..."

Nejraději by proklel Grangerovou za to, že si pořídila tu otřesnou kočku, která roznesla chlupy po celé nebelvírské věži včetně klučičí ložnice, ale věděl, že na rozdíl od Seokjina by nebohou dívku pravděpodobně vynesli ven v krabičce od čokoládových žabek.