Kolibřík ▬ ʰᵃʳʳʸ ᵖᵒᵗᵗᵉʳ, ᵇᵗˢ

.•○☼ 8.: Jaké sladkosti máš rád? ☼○•.

Den návštěvy Prasinek byl v přítomnosti studentů třetího ročníku k nevydržení. Bylo to vůbec poprvé od nástupu do Bradavic, kdy mohli opustit školní pozemky i mimo prázdniny. Prasinky byly navíc vyhlášeným místem po celé Anglii, jakožto jedna z posledních čistě kouzelnických vesnic. Možnost je navštívit a nakoupit si sladkosti v Medovém ráji či vyzkoušet máslový ležák uvrhla všechny čtyři koleje do chaosu.

Studenti vyšších ročníků se pouze ušklíbali a protáčeli očima nad radostí, která z mladších dětí sršela, ale neřekli nic, čím by se je pokusili zesměšnit, protože si všichni moc dobře pamatovali, že před lety nebyli jiní. Mnoho starších dětí navíc jejich nadšení sdílelo, jelikož jen málokdo z nich by takový výlet odmítl. Výjimkou byli pouze někteří studenti šestých a sedmých ročníků, kteří absolvovali již tolik návštěv malé vesničky, že v ní nebylo nic, co by ještě mohli vidět a vyzkoušet.

„Přivezeme ti z Medového ráje spoustu sladkostí!"

Hermiona Grangerová seděla u dlouhého stolu nedaleko sedmáků, a tak Seokjin nepřeslechl její hlas ani v šumu stovek rozhovorů. Vzhlédl od své snídaně a otočil se jejím směrem. Harry, přestože se snažil vypadat normálně, působil jako hromádka neštěstí. O tom, že chlapec jako jediný z třeťáků nesměl odejít do Prasinek, věděla v podstatě celá kolej (ne-li celá škola). Postaral se o to jeho věrný přítel Ron, který dával poměrně nahlas najevo své nesympatie vůči rozhodnutí profesorky McGonagallové. Vedoucí nebelvírské koleje odmítla podepsat Harryho povolení o návštěvě Prasinek, a tak se třeťák nemohl výletu účastnit.

Hermiona se jako správná poslušná studentka snažila situaci zachránit a profesorku bránit tím, že je stejně nemoudré, aby Harry opustil zdi bradavické školy a dobrovolně se tak vystavil nebezpečí, které pro něj představoval Sirius Black. Seokjin nad dětmi zavrtěl hlavou a přestal jim věnovat pozornost. Místo toho se ocitl uprostřed rozhovoru svých spolužáků.

„Mohli jsme skočit aspoň na máslový."

„Ten si můžeme dát i na koleji hele," namítl Perry, když se je Will snažil naposled přemluvit, aby se k němu přidali.

Nikdo však jeho nadšení nesdílel, tedy kromě Lucy, která brala výlet do Prasinek jako skvělé rande, a tak byla na rozdíl od Willa ráda, že se k nim nikdo z jejich přátel nepřidá. Měla je ráda a nevadilo jí s nimi trávit čas, na druhou stranu by uvítala i malou chvilku jen pro ně dva. Už Willův bratr kazil její romantickou představu o společně prožitém svátku Všech svatých. Nemohla mu to mít za zlé – ani ona by nepropásla příležitost vidět se s rodinou, pokud by věděla, že se opět na dlouhou dobu odloučí.

„Ale můžete si dát dvojité rande tady se Seokjinem," pronesla významně Ruby. „Jde tam přece s tím mrňavým mrzimorem."

„Vtipná," zašklebil se na ni Seokjin.

„Já vždycky," nedala se dívka a laškovně na něj mrkla, pročež do úst vložila sousto sladkého pečiva.

„Co je vůbec zač?" zeptal se Jack.

Seokjin v odpověď neurčitě pokrčil rameny a instinktivně stočil pohled k mrzimorskému stolu. Hoseok se ve Velké síni nenacházel. Vzhledem k tomu, jak pokročil čas, už měl nejspíš po snídani. Seokjin si dnes i se spolužáky trochu přispal, takže přišel později než obvykle. Museli se minout. Napadlo ho, že si s chlapcem mohl domluvit místo a čas, kde se sejdou, ale nakonec nad tím jen pomyslně mávl rukou. Stejně se všichni studenti sejdou na nádvoří a tam nebude těžké mladého Korejce najít.

„Pořád je tu možnost využít neviditelného pláště," zaslechl nepříliš zdárný pokus o šepot ze strany Weasleyho, když kolem nich trojice procházela, aby se přesunula do vstupní síně – vzápětí se na něj s pohoršeným „Rone!" obořila Hermiona a obezřetně se rozhlédla.