Láska je...

Útok

Costia

Vzala jsem si svůj luk a meč a vyšla jsem z pokoje. Procházela jsem chodbami paláce, které byly ozářené vycházejícím sluncem. Zastavila jsem se teprve až venku před budovou, kde už čekala Indra a pár dalších bojovníků. Připojila jsem se k nim a všichni si mě dobře prohlédli.

,,Myslela jsem, že se chystáš odjet.“ Řekla mi Indra a já si všimla jejího naštvaného výrazu.

,,Plány se změnily.“ Odpověděla jsem jí. Byla jsem si jistá, že by mě nejradši probodla, ale nedostala k tomu příležitost, protože se k nám dostavila i Lexa, která měla svou tvář pomalovanou válečným symbolem. Všichni jsme dostali koně a vyrazili jsme na cestu.

Snažila jsem se držet hlavně vzadu, protože jsem se tam cítila nejbezpečněji a taky jsem nechtěla riskovat další rozhovor s Lexou. Ne proto, že bych jí nesnášela nebo tak něco. Vlastně jsem se spíš bála toho, že moje city k ní tak úplně nezmizely. Pořád se mi rozbušilo srdce pokaždé, když se nacházela v mé blízkosti, nebo když jsem jen pohlédla do jejích zelených očí.

,,Zvláštní, že si během jediného dne velitelka rozmyslí svůj postoj.“ Ozvalo se vedle mě a když jsem se ohlédla, spatřila jsem Indru.

,,Na to má snad právo.“ Odvětila jsem jí a pokrčila jsem přitom rameny.

,,Jsi si jistá, že tu jsi jen kvůli Azgedě?“ položila mi otázku a já se snažila zachovat chladnou tvář, i když jsem byla z Indry dost nervózní.

,,Samozřejmě.“

,,Giron je prý otcem tvého snoubence.“ Pokračovala, a i když ve mně na chvíli hrklo, stejně jsem se dál dívala před sebe a zachovávala jsem klid. Už jsem ji na to ale jenom kývla. Nestihla už pokračovat, protože se k nám připojila Lexa a přísně se na svou poddanou podívala.

,,Nějaký problém Indro?“

,,Žádný, Hedo.“ Odvětila jí žena a popohnala svého koně, aby mohla vyjet do čela skupiny. Byla jsem ráda, že je pryč, ale necítila jsem se o moc líp, protože vedle mého koně klusal i ten Lexin.

,,Možná jsem velitelka, ale ta ženská mě pořád trochu děsí.“ Nadnesla Lexa a já se musela pousmát, i když jsem to vlastně udělat nechtěla. Všimla jsem si, že ona se taky pousmála a tak jsem od ní radši rychle odtrhla zrak.
,,Říkala ti něco důležitého?“ zeptala se o něco seriózněji a já jen zakroutila hlavou. Protože jsem se dívala především před sebe, všimla jsem si, jak se na nás většina válečníků otáčí a někteří si i něco šeptali. Byla jsem si jistá, že to bylo kvůli tomu, že by Lexa jako velitelka měla jet v čele skupiny, a ne vzadu s nějakou holkou. Jí to ale očividně vůbec netrápilo. Pak jsem si uvědomila ještě jednu věc, která mě vlastně zajímala.

,,Kde je vlastně Anya?“ Lexa byla zřejmě potěšena, že jsem na ní promluvila sama od sebe.

,,Poslala jsem jí na jižní hranice. Pomáhá tam s obranou.“ Už jsem zase jen přikývla a nastalo další ticho mezi námi. Nechtěla jsem se na ní moc otáčet, ale občas mi to prostě nedalo a tak jsem si chvílemi prohlédla její tvář.
,,Ehm, takže ten tvůj snoubenec…jaký je?“ tentokrát to byla ona, kdo se díval jen dopředu a já se přitom musela mírně pousmát. Toho si naštěstí nevšimla.

,,Je fajn…jeho otec je Giron, jeden z těch mužů, co sem přijeli se mnou…dohodli se s mým otcem, že náš sňatek bude výhodný…“ vysvětlila jsem a Lexa byla chvíli potichu, než mi položila další otázku.

,,Takže ho máš ráda?“ Mlčela jsem, protože jsem nevěděla co říct. Lexa si toho samozřejmě všimla a její pohled konečně spočinul na mě.