Láska je...

Zrada

Costia

,,Takže nakonec jsi jí to řekla, co?“ nadhodil Dragun, když jsme už byli na cestě a naši koně klusali poklidně vedle sebe. Nemusela jsem mu odpovídat, jen jsem se slabě pousmála. Dragun se zahleděl před sebe a já si vzpomněla ještě na jednu věc, kterou jsem měla v hlavě.

,,Myslela jsem, že jsi už nechtěl královně sloužit.“

,,Není to tak jednoduchý.“ Pronesl už zase chladným hlasem a já se přitom zamračila.

,,Takže pomáhat vést královně válku a zabíjet nevinné lidi je jednoduchý?“ Dragun už se na mě taky zamračil a já si všimla, jak mu v očích plane jakýsi oheň zlosti.

,,Už jsem ti jednou říkal, že na severu to je jinak. Všichni děláme, to co musíme, abychom přežili.“

,,Nemyslím si, že bychom měli přežívat za jakoukoliv cenu.“ Řekla jsem mu a on se nad tím sarkasticky pousmál.

,,Protože jsi ještě dítě. Neznáš skutečnou hodnotu svého života.“

,,Život nemá takovou hodnotu, když jsi osamělý a nežiješ pro to čemu věříš.“ Znovu se zasmál, ale tentokrát už víc pobaveně.

,,Já věřím v krutost a právo silnějšího. A v co přesně věříš ty? V lásku? Ta tě nezachrání a ani není skutečná.“ Chtěla jsem mu ještě něco namítnout, ale on popohnal svého koně a nechal mě až za sebou. Bylo mi jedno, co si myslí, protože já jsem si byla jistá, že bez Lexy by můj život nestál za to. Stačilo mi, abych si na ní jen vzpomněla a musela jsem se hned pousmát.

Poznala jsem, že už se blížíme k hranicím. Vzduch se začal ochlazovat a stromy kolem působily děsivěji a tmavěji. Vracely se mi nepříjemné vzpomínky. Měla jsem znovu ten nepříjemný pocit a taky jsem v sobě rozeznala i strach. Musela jsem se ohlédnout po bojovnících, které se mnou poslala Lexa, abych se ujistila, že tu tentokrát nejsem sama a určitě se nemůže nic pokazit. Celá naše družina zastavila na místě, které jsem si moc dobře pamatovala. Cítila jsem na sobě husí kůži.

,,Tak kde je ta vaše královna?“ zeptal se jeden z bojovníků a Dragun se na něj obrátil s vražedným výrazem. Odpovědi se mu ale nedostalo. Už to stejně nebylo nutné, protože jsme všichni viděli, jak se k nám ze severských hranic blíží královnin průvod. Dragun před ní okamžitě poklekl a já se napřímila, aby se jí ze mě nepodařilo vycítit strach.

,,Takže Lexa poslala svého poskoka.“ Pronesla, když slézala z koně a měla přitom na tváři zlomyslný úsměv, ze kterého mi taky běhal mráz po zádech.

,,Prý se chcete dohodnout na míru.“ Začala jsem rovnou a královna pokynula Dragunovi, aby se postavil. Pak teprve přišla ke mně a začala si mě prohlížet.

,,Tebe si pamatuju. Člověk by čekal, že potom, co se stalo se už k severním hranicím nebudeš chtít nikdy ani přiblížit, ale přesto jsi tady.“ Na chvíli se odmlčela a já se přitom podívala na Draguna, který už nepůsobil tolik sebevědomě.
,,Ano, řekl mi to. Musela jsem ho trochu přinutit, ale nakonec jsem se dozvěděla i o tom, jak tě nechal odejít. Zatímco ty jsi to zamlčela i před svojí přítelkyní, jen abys ho ochránila.“ Pokračovala a nevynechala ani svůj chladný úsměv. Začínala jsem z toho všeho mít špatný pocit, ale nechtěla jsem jí udělat tu radost a dát to na sobě znát.

,,Jsem tady kvůli dohodě.“ Připomněla jsem jí, ale ona stejně neodbočila od tématu.

,,Vážně ti tak moc záleželo na někom z Azgedy? Musím uznat, že mě to překvapuje…myslela jsem, že všichni z Trikru nás nemůžou vystát. No každopádně, se obávám, že pro tebe byla cesta sem tak trochu zbytečná.“ Znovu se usmála a já měla pocit, že ze mě přímo teče pot.