Levi Dalton
Držel jsem jí v náručí. Zraněnou, uplakanou a zlomenou. Netušil jsem, co jsem udělal špatně. To ona mě políbila a pak zničehonic utekla. Chtěl jsem jí pomoct, ale netušil jak. Hlavně jsem nevěděl, co se té chudince stalo. Ale měl jsem v plánu to zjistit.
„Chloe, pověz mi, co se ti stalo," zašeptal jsem a dal jí pusu do vlasů.
„On mi vzal moje miminko. Byla jsem v posledním měsíci těhotenství, když přišel domu zfetovaný, opilý. Vzal si drát, roztavil ho a ..." nedořekla to a znovu se rozplakala. Odtáhla se ode mne a vyhrnula si tričko výš. Viděl jsem tam přes celý bříško jizvu a okamžitě mi došlo, že zabil jejich miminko, které měla brzy porodit.
„Ani jsem nevěděla, co to bude za pohlaví. Chtěli jsme to jako překvapení. Týden do porodu a on mi ho zabil tím rozžhaveným drátem. Já se bránila, ale neubránila to malé. Přála jsem si vykrvácet. Přála jsem si umřít. Jenže když jednou přejel tak nějak vodorovně přes mé velké bříško, myslela jsem, že odejde a já ho zachráním. Ale ne. Udělal to znovu a znovu a zabíjel moje dítě."
Tričko si stáhla zpátky, opřela se o svoje auto a nohy si přitáhla k tělu. Sedl jsem se vedle ní. Opřela si hlavu o moje rameno a plakala. To byl ale kokot, jak tohle někdo může udělat? Pomyslel jsem si.
„Ale, ale, ale. Moje vlastní děvka si našla někoho jiného? Nezapomínej, komu patříš, kotě," promluvil hrubý hlas. Pocítil jsem, jak se Chloe napnula jako struna a začala se třást strachy.
„Justine," vydala ze sebe zastrašeně.
„Snad jsi si nemyslela, že tě nenajdu. Jak vidíš, našel jsem tě. Víš, co bude následovat?" zeptal se.
Chloe si hned stoupla a rozešla se k němu. Okamžitě jsem vystřelil na nohy a stáhl jí za ruku k sobě.
„Kámo, to bych nedělal, varuji tě! Nešahej na ní. Je moje!" zařval na mě. Chloe se otočila a objala mě.
V objetí mi zašeptala: „Zavolej policii, snad to stihnou, než mě odveze."
Pak mě pustila a rozešla se k němu. Okamžitě dostala pěstí, takže spadla na zem. Rychle jsem vytočil policii a přiběhl k ní. Bohužel, on byl rychlejší a čapl já za vlasy. Chloe křičela a kopala kolem sebe.
Táhnul jí k východu. Najednou zastavil a podíval se na všechny, kteří tam přiběhli. Vytáhl pistoli a namířil hlaveň k Chloině hlavě. Varoval nás: „Jestli mě někdo bude sledovat, tu děvku zastřelím!"
To už jsme slyšeli policejní houkačky. Rychle jí dotáhnul k autu, kam jí doslova hodil a sám si sedl na místo řidiče. Vycouval a hned s ní ujížděl neznámo kam. Za ním ale jeli dvě policejní auta, zatímco jedno u nás zastavilo. Vystoupili z něj dva chlapy, kteří šli k nám, aby nás následně vyslechli na zahradě. Nakonec jsme museli čekat, jak honička skončí. Jestli s mou kráskou ujel nebo je chytili.
„Máme tu kód devět set dvacet pět," ozvalo se z vysílačky jednoho policisty a pro jistotu ještě jednou:
„Opakuji. Máme tu kód devět set dvacet pět. Posílám k vám posilu."
„Dobře, rozumím," odpověděl policista, když se na zahradu přiřítil Chloe otec a řval na policistu:
„Okamžitě mi řekněte, co je s mojí jedinou dcerou!"
„Pane, zatím jen vím, že se jedná o bouračku, ale až přijede můj kolega s kolegyní, řeknou nám víc," uklidňoval ho policista.
Do deseti minut přijeli zmínění kolegové, ale netvářili se moc nadšeně. Ženská přišla k Chloe otci, kývla a zeptala se: „Otec té dívky?"
„To jsem já. Co je s mou dcerou?"
„Sjel s ní ze srázu. Auto se několikrát převalilo, než dopadlo na pláž. Nebyla připoutaná. Sanitka jí převezla do nemocnice U Svatého anděla. Je v kritickém stavu."
Všichni jsme zůstali nehybně stát. Moje Chloe. Neodpustil jsem si ale jednu věc: „Doufám, že ten kokot chcípnul."
„Levi!" okřiknul mě brácha, ale nic víc neudělal.
„Ano. On to nepřežil. Ale i slečna má namále, jestli nezabojuje," promluvil poprvé druhý policista, který přijel. Bez dalších řečí jsme se všichni rozešli k autům a jeli do nemocnice. Vím, že to je divné, abychom tam jeli i my s bráchou, ale mám jí rád. Brácha zaparkoval a já vyběhl okamžitě na recepci. Tam už stála její rodina, kromě strýčka, který musel zavřít dílnu. Společně s její rodinou jsme se odebrali do třetího patra před operační sál. Někdo pochodoval sem a tam a někdo seděl. Z minuty se stala hodina a pak druhá.
O čtyři hodiny později
Už to jsou zasraný čtyři hodiny a nic nevíme. Najednou k nám přišli naši rodiče, a i její kamarádky s rodiči. Byli jako jedna velká rodina.
„Jonatane, co se jí stalo?" zajímala se mamka u Chloe otce.
„Jeden zmrd jí vzal do auta a pak s ní sjel ze srázu. On umřel, ale moje dcera bojuje o život už čtyři hodiny na sále," odpověděl jí.
„To je nám líto. Co vy tu děláte, kluci?" otočila se na nás, když ze dveří přišli dva doktoři. Jeden vypadal docela mladě, druhý byl starší. Oba vypadali smutně.
„Hádám, že budete rodiče a přátelé," promluvil ten starší a slova se ujal Chloe otec: „Ano, pane doktore. Co se s mojí holčičkou děje? Přežila to?"
„Operaci zvládla, ale ještě nemá vyhráno. Má několik zlomených žeber, zlomenou levou ruku a pravou nohu. Jedno žebro jí prorazilo plíce. Nebylo možné ji zachránit, tak jsme jí museli vyjmout. Takže bude žít jen s jednou plící. Taky utrpěla silný otřes mozku. Upadla do kómatu a teď už je jen na ní, jestli bude bojovat."
„Můžeme za ní?" zeptal jsem se, protože jsem ji potřeboval vidět.
„Je nám líto, ale je na JIPce, takže jen přes sklo a po jednom. Je mi to líto, dělali jsme, co jsme mohli," řekl doktor. Všichni jsme se tam rozbrečeli. Nemohl jsem tomu uvěřit, tak jsem se zeptal ještě na jednu záchrannou otázku: „Doktore, kolik je procent, že se probudí?"
„Malá, chlapče, velmi malá," odpověděl mi, aby prohloubil ještě tu prázdnotu a odešel. Mezitím ke mně došel její otec, jestli bych se na ní nemohl jít podívat, že on by to nezvládl. Souhlasil jsem a šel. Když jsem jí zahlédl přes to sklo, byla bledá, samá modřina a ruku i nohu měla v sádře. Kolem hlavy měla obvaz. Přál jsem si tam ležet místo ní. Byla připojena na přístroj, který jí hlídal dech a tak. Věříte v lásku na první pohled? Ne? Já taky nevěřil, dokud jsem jí nepoznal. Pohled na ní mě zabíjel, měl jsem jí rád a doufal jsem, že budu mít šanci jí to říct.
Snad nám Chloe zabojuje a probudí se. A co si myslíte o tom že jí má Levi rád?, viděl ji jenom jednou.
ČTEŠ
Automechanička a její tajemství (Příběh pozastaven)
RomanceJmenuji se Chloe Kelly, mám vystudované dvě vysoké školy, malovaní a automechanika. A nastupuji do servisu který vlastní naše rodina, budu pracovat pro tátu ale s tím že spíš budu jeho práva ruka. Ví totiž že většinou bnudu jezdit na pouliční závody...