Automechanička a její tajemství (Příběh pozastaven)

6.

Levi Dalton

Probudilo mě něžné pohlazení po vlasech, tak jsem zvedl hlavu a uviděl usmívající se Chloe.

„Dobré ráno, princezno," zachraptěl jsem.

„Spíš dobré odpoledne, ospalče," opravila mě a stále se usmívala. Zavrtěl jsem se a pořádně posadil. Spaní na židli je velice nepohodlné. Hlavu jsem měl na kraji postele. Odmítal jsem se od ní hnout od doby, kdy jsem se dozvěděl, že se jí zastavilo na dvě minuty srdce. Na dvě minuty byla mrtvá. Vůbec nevím, co bych dělal, kdyby jí nenahodili zpátky.

„Víš, mnohokrát jsme se viděli v klubu, jenže ty jsi byl tak opilý, že sis mě pravděpodobně nepamatoval," řekla a podívala se na mě.

„Jenže Chlo, já si tě pamatuji a na tu naši noc nezapomenu," řekl jsem a Chlo zčervenala.

„Byla to jen jedna noc a oba jsme byli opilý, Levi," její odpověď mě píchla u srdce.

„Já tam pak chodil každou noc a hledal tě. Neměl jsem na tebe číslo, nevěděl, kde bydlíš. Prostě nic. Po týdnu jsem to vzdal a začal jezdit závody," najednou se jí v očích objevili jiskřičky, které hned vyměnila kamenná tvář. Proč?

„Ehm, jo? A jaký to je?" zeptala se se skrývaným zájmem. Proč to skrývala? To byla otázka.

„Jo, je to dobrý, kdybych furt neprohrával s holkou. Je to trapný," odpověděl jsem jí.

„S holkou? Žádná holka není tak moc dobrá v závodění. Není to spíš kluk?"

„Má super prsa a luxusní zadeček, Chlo. Když projde kolem, všem stojí. Takže ano, je to holka, ale je taková divná," zamyslel jsem se nad Černou vdovou. Už se rok a půl neukázala, divné. Nikdo o ní nic neví. Jako by se po ní slehla zem.

„A jak se jmenuje ta zázračná a neporazitelná holka?"

„Černá vdova, protože jezdí jedině ve svém černém Mustangu, nosí černé oblečení, má černé vlasy jako uhlí a černé oči bez citu," popsal jsem jí a Chlo se zase vykouzlil na tváři úsměv. Povytáhla obočí.

„Ou, vážně? To abych se na ní jednou přišla podívat," řekla, ale dusila v sobě smích. Nevydržela to ale a rozesmála se na celé kolo. Dovnitř vešel doktor a když uviděl se Chloe smát z plných plic, usmál se také.

„Jak vidím, tak Vám je lépe. Měl bych pro Vás návrh," řekl a my kývli, aby pokračoval, zatímco se Chloe uklidnila. Pokračoval tedy: „Jelikož se tady od slečny ani nehnete, tak bych jí pustil do domácí péče. Budete se o ní muset postarat. Já bych se na ní občas přišel podívat."

„Moc ráda už půjdu domů. To vymyslel Theo, že?" zeptala se a já se zamračil. Kdo je kurva Theo?

„Ano, drahá, vymyslel a já souhlasil. Oba víme, že na to má talent. A ještě se zmínil o něčem. Hlavně s opatrností a dávej na sebe pozor, ano? Jinak se tomu můžeš věnovat, pokud to nebudeš přehánět, ale až ti sundáme sádru. Jasný?"

„Děkuji, strejdo," poděkovala Chlo a narychlo ho objala. Potom odešel. Tázavě jsem se na Chlo podíval, ale ta jen pokrčila rameny a nic neřekla. Po chvíli přišla sestřička s vozíkem, vyndala jí kanylu a s úsměvem odešla. Pomohl jsem Chloe se obléknout a v náruči jí přendal na vozík. Na nohy jsem jí dal malou tašku s věcmi a vyjeli jsme z pokoje a následně i z celé nemocnice. Cestou jsem napsal mámě, jestli by nepřijela s Jeepem. Přijela do patnácti minut i s tátou.

„Tak mladá dámo, jdeme na to," řekl táta a vzal jí, zatímco máma vzala tašku a posadil jí na místo spolujezdce a pomohl jí zapnout pás. Já složil vozík a dal ho do kufru.

„Levi, jdi řídit. Myslím si, že bude klidnější, když budeš vedle ní ty," pobídnul mě táta. Věděl jsem, na co narážel. Sedl jsem si tedy za volant a rodiče si sedli dozadu. Byl jsem za ně opravdu rád, že jsou takový, jaký jsou. Chloe vyděšeně koukala před sebe a klepala se.

„Chlo, krásko, podívej se na mě," pobídl jsem jí a položil svoji ruku na její stehno. Okamžitě se mě chytila a drtila mi jí.

„Princezno," oslovil jsem jí něžně. Podívala se na mě. V jejích očím jsem jasně viděl strach. Něco mě napadlo. Něžně jsem ji políbil. Spolupracovala, což jsem byl rád. Po chvíli jsem se odtáhl, nastartoval a vyjel směr její domov. Po očku jsem jí sledoval. Byla uvolněná a usmívala se jak měsíček na hnoji. Odvedl jsem její pozornost na výbornou.

O dva měsíce později

Chloe Kelly

Už nemám sádry a už se mi i vrátila paměť, ale s rodiči moc nemluvím, protože to je mezi námi napjaté. Snažíme se sobě vyhýbat a moc na sebe nemluvit. Zrovna jsem byla na závodech s novým černým autem Mclaren p1. Opírala jsem se o auto a koukala po okolí, když ke mně přijde Samuel Hill, jeho bratr a Daltonovi. Nevím, jestli zvládnu být zlá na Leviho, potom polibku se scházíme. Chodíme spolu do kina nebo na procházky.

„Ahoj," řekl Sam.

„Nazdar, hovado," oplatila jsem mu pozdrav.

„Převzal jsem tvoje místo, jestli neva."

„Nejsi nějak namyšlený, hrochu?"

„Co si to dovoluješ? Kdo vlastně jsi, hm?"

„Dej si se mnou závod. Pokud vyhraješ, ukážu svou pravou tvář. Pokud vyhraji já, tak si přede všemi vyhoníš toho tvého malého ptáčka. Tedy, jestli tam vůbec něco bude k tomu honění," řekla jsem a kolem nás se začali smát. Nasraně nasedl do svého auta a odjel na start. Nasedla jsem do svého miláčka a taky odjela na start.

„Pojedete po rovině, potom objedete ten kužel a nazpátek. Jasný?"

Oba jsem zablikaly světly a holka, co si před nás stoupla, zvedla ruku a pak pustila šátek. Vyjeli jsme. Nechala jsem mu prostor, aby se předvedl, ale už mě nebavilo si hrát na kočku a myš, tak jsem ho během minuty předjela. Kužel jsme objela smykem a uháněla do cíle. Ten hroch byl dva metry za mnou. Neměl možnost mě předjet. Projela jsem cílovou rovinkou a jako bych neměla vůbec přestávku, zakončila jsem závod smykem, takže jsem se čumákem stočila k cílové rovince. Vystoupila jsem z auta a stoupla si před něj. Přejel poněkud nasraný. Vystoupil z auta a třískl dveřmi.

„Přes rok jsi nejezdila!" zakřičel.

„Tohle se nezapomíná. Jsem vítěz, tak jen do toho, hrochu," pobídla jsem ho a otočila se, že půjdu do auta, ale on mi strhl paruku.

„Chlo?" ozval se Levi překvapeně a zároveň naštvaně. Stál za mnou a zíral na tetování, které jsem mu ukázala na jedné z našich procházek. Měla jsem na krku napsáno: Nemysli a jeď. Neodpověděla jsem mu, rychle nasedla do auta a jela jsem pryč. Už jsem to ale déle nevydržela a rozbrečela se. Tohle se nemělo stát. Všechno se posralo.