Automechanička a její tajemství (Příběh pozastaven)

10.

Chloe Kelly

Uběhlo pár dní a já už bydlím s Levim v novém bytě, který pro nás zařídil. Dvojčátka tam budou mít každý svůj pokoj. Levi se ale poslední dobou chová divně. Nehladí mi bříško, ani si nepovídá s dvojčátky, jak to má ve zvyku. Nepolíbí mě. Nepromluví na mě. Nevím, co se s ním děje. Máme tichou domácnost.

Zrovna sedím na kapotě svého mustanga celá v černém a větším tričku, aby mi nebylo vidět pomalu zvětšující se bříško. Mám i černé čočky. V dáli vidím Leviho s jeho partou, kteří si mě zatím nevšimli. Bylo dobré to vědět, protože jsem od něj měla zakázáno účastnit se závodů. Jeden kluk na mě kývl, tak jsem mu to oplatila. Sebrala jsem se a sedla do auta. Nastartovala jsem svého miláčka a jela na start. Projížděla jsem kolem Leviho a dalších dvou kluků. Tedy alespoň jsem si myslela, ale ukázalo se, že tam je jen jeho brácha. Levi tam nebyl. Divné.

Přijela jsem na start a holčina nám to odstartovala. Vyjeli jsme ze startu a já do cíle dojela jako vždy první. Sebrala jsem prachy a jela domů.

Levi

Konečně jsem se dostal ze sklepa svých rodičů, kde mě ti bastardi svázali a můj bratr dostal, co chtěl. Mojí Chloe. Když jsem vyšel ze sklepa a šel ke vchodovým dveřím, zastavil mě mámin hlas: „Levi, co tu děláš? Nemáš být v Americe?"

„V Americe? Co bych tam propána dělal? Tady mám svou lásku života a čekám s ní dvojčátka," odpověděl jsem zmateně, jenže máma byla ještě víc překvapená než já. Ten kokot debilní. Chlo je v nebezpečí.

„Tvůj bratr říkal, že jste o dvojčátka přišly a že jsi se rozhodl jet do Ametiky," pověděla nejistým hlasem.

„Chloe. Musím za ní nebo jí něco udělá. Je to psychopat, který bere ty nejtvrdší drogy, mami," řekl jsem chabě a rozběhl se k nám domů. Doufal jsem, že není pozdě. Snad máma zavolá k nám domů policii. Krev mi proudila tělem a bublala kvůli mojí zlosti, nenávisti a především strachu.

Dveře byly otevřené, když jsem přiběhl. Popadl mě ještě větší strach se zlobou. Slyšel jsem křik vyděšené Chloe a taky křik toho parchanta Logana. Má vztek, že jsem získal Chloe. Prý jí měl mít on a s ním měla být těhotná. Ne se mnou. Vešel jsem dovnitř a mířil do kuchyně, odkud šel ten křik.

„Logane, proč tohle děláš? A kde je Levi?" řekla se strachem v hlase. Cítil jsem, jak se snažila nebrečet a být silná.

„Myslíš toho kokoty, který mi tě ukrad? Se kterým jsi těhotná? Měla jsi být moje! Chápeš to? Moje! Se mnou jsi měla být těhotná, jenže jsi neudržela nohy u sebe a hned jsi mu je musela roztáhnout jako děvka," řval jako smyslů zbavený Logan.

„Nepřibližuj se k nám, jinak tě bodnu! Přísahám bohu, že ano Logane. Po druhé o to nepřijdu. Dvojčátka mi nikdo nevezme. Ani ty!"

„Ale to není třeba, miláčku. Stejně je budeš vychovávat se mnou. Levi totiž zdrhl do Ameriky s nějakou děvkou a tebe tady nechal," řekl Logan, když jsem vešel do místnosti. On byl ke mně zády. Chloe mě viděla, ale nedala to na sobě znát. Jednu ruku měla na svém bříšku a v druhé držela nůž, ale rozbrečela se. Snad štěstím, že mě vidí.

„Jsi zdrogovaný, Logane. Poznám to moc dobře. Bereš ty nejtvrdší drogy," řekla nebojácně.

„No a co? Byl to jediný způsob, jak na tebe nemyslet. Ale teď? Teď patříš mě!" zněl tak odporně, až Chloe couvla k lince. Nechápal jsem, co děla, dokud rychle nevyměnila nůž za pistol. Logan zmrznul na místě. Evidentně si nemyslel, že může mít střelnou zbraň. Já o ní věděl a věděl jsem, že jí má přesně pro tyhle případy.

„Chloe, polož to. Ještě si ublížíš. Čekáš naše dvojčátka," řekl opatrně Logan a jsem jen stál. Věděl jsem, že kdyby se k ní přiblížil blíž, střelila by ho.

„Koukám bratříčku, že jsi v pořádný kaší, co?" řekl jsem klidným hlasem. Obešel jsem ho a šel k mojí Chloe, které se klepala ruka od strachu, ale když jsem si stoupl za ní a ruce dal na její bříško, uklidnila se.

„Jak jsi se dostal ze sklepa?" zeptal se šokovaně.

„To my jsme mu pomohli. Už nás to nebavilo Logane. Tohle nebylo správné, proto jsme ho vysvobodili, aby zachránil svou rodinu," objevil se v místnosti Liam se svým bratrem a oba si stoupli za nás s Chloe, abychom ji snáz ochránili.

„Nebyli ti věrní, jak sis myslel. Věděl jsem o každém tvém kroku, brácho. Společně jsme plánovali můj

útěk. Dneska jsi klukům nahrál do karet. Byl jsi si tak jist, že se dneska zbavíš Chloe za zradu," řekl jsem klidně ve chvíli, kdy do baráku vtrhla policie a zpacifikovala bráchu. Chloe položila pistoli na linku a popošla, ale to už jsem uviděl, jak padá k zemi. Rychle jsem k ní přiběhl a chytil jí.

„Zavolejte záchranku! Moje těhotná žena!" vykřikl jsem. Nedokázal jsem myslet racionálně.

Odvezli nás do nemocnice a tam mi řekli, že jen utrpěla šok, ale že ona i miminka budou v pořádku. Nechají si jí tam ale na pozorování. Když jsem byl u ní na pokoji, probudila se a rozhlížela se kolem sebe. Spatřila mě a usmála se. Okamžitě jsem ji musel políbit. Jak mi její rty chyběly, pomyslel jsem si. Odtáhl jsem se, až když nám došel dech. Posadil jsem se na kraj postele a Chloe mě chytla za ruku.

„Tak moc mě mrzí, že jsem nepoznala, že to nejsi ty. Mělo mi to dojít hned, jak se choval jinak," omlouvala se.

„Lásko, jsme dvojčata. I naši rodiče mají problém nás rozeznat. Hold nevýhoda jednovaječných dvojčat," řekl jsem se smíchem. Taky se zasmála.

„Tak doufám, že tak nedopadneme i my," odpověděla se smíchem.

„Obávám se, že dopadnete. Zjistili jsme, že jsou dvojčátka jednovaječná," pověděl doktor, který vstoupil do pokoje.

„Tak a jsme v prdeli, lásko moje," řekla s ještě větším smíchem.

„Jak koukám, tak vám je lépe. Zítra bychom vás mohli pustit domu, ale už žádný stres a budete hezky odpočívat a užívat si vaše těhotenství," pověděl doktor. Pokývali jsem hlavou a doktor odešle. S Chloe jsme si povídali. Dokonce se na ní přišli podívat její i moji rodiče a holky. Všichni tu byli jen chvilku, protože Chloe má zítra narozeniny a chtěli jí uspořádat velkou oslavu. Když odešli, ještě chvíli jsme si povídali, než usnula. Rozhodl jsem se si k ní lehnout a do pár minut jsem usnul taky. Konečně po jejím boku, tak moc jí miluji.