Kdybych náhodou já potkala Moudrost světa,
přijdu k ní a pokorně se optám: ,,Jasnosti,
má chvilková radost vždy vést k věčnému smutku,
anebo snad má vést smutek vždycky k radosti?"
Ona duše s nejblankytnějšíma očima
by ke mně svým zrakem vzhlédla a pošeptala
tajemství, jejíž tíhu zná jen tato žena,
jehož vyřčení jsem se děsila a bála.
Však nesměla bych ho říct, ani kdybych chtěla,
i kdybych se o opak snažila sebevíc.
,,Jak lidé počestní přicházejí k bohatství,
když v kapse nemají ani měďák, zkrátka nic?"
ptala bych se dále a Ona svým sopránem
zašvitořila by pravdu svatou, zřejmě sníc.
Však nesměla bych ji říct, ani kdybych chtěla,
tak přemýšlej sám, ty zádumčivý čtenáři.
,,Jasnosti, proč nejvíc pláčou lidé veselí,
a ti smutní zas často nosí úsměv na tváři?"
Panna čistá by děla: ,,Odpověď dávno znáš."
A já nato mdle: ,,Srdce nás učí být lháři."
ČTEŠ
Před branami ráje
PoetryJednoho dne jsem se vzbudila a uvědomila si, že mým jediným společníkem jsou ospalky. Protože mi bylo smutno, promluvila jsem k nebesům a ta mi seslala poezii. Blahodárné verše mi pomohly nadechnout se, poznat samu sebe. Ten, pro koho je poezie ta...
