Jsem jako poupátko v rozpuku,
napnutá tětiva u luku,
nemocná, co brzy dostůně,
to jemné poupátko bez vůně.
Jsem jako měsíček po novu,
co rád tančí waltz v Orionu.
Jak najednou chutná sladký svět,
když cítím, že čeká mě rozkvět!
Dříve oděna v černou hlínu
brodila jsem se skrýší stínu.
Nedoufala v směšnou naději,
že se ještě někdy usměji.
Hlas utonul mi na dně moře,
azur spolykán samým hořem.
Křik duše zvadlé slyšet nešlo
v hloubkách, kde milé slovo pošlo.
Jediná slza vyplavila
řečiště zármutku, až zbyla
jen má zpověď hlásku ozvěny:
budu květ; já, dítě Štěstěny!
Jsem jako poupátko v rozpuku,
tiché děvče v největším hluku.
Vychází slunce, už nesmutni,
jemné poupátko mnoha vůní.
ČTEŠ
Před branami ráje
PoetryJednoho dne jsem se vzbudila a uvědomila si, že mým jediným společníkem jsou ospalky. Protože mi bylo smutno, promluvila jsem k nebesům a ta mi seslala poezii. Blahodárné verše mi pomohly nadechnout se, poznat samu sebe. Ten, pro koho je poezie ta...
