Láska, spravedlnost a smrt

Návrat domů

Už si skoro ani nevzpomínám, kdy jsem šla po této chodbě naposledy. Ale i tak bych po ní klidně mohla jít po slepu a nenarazila bych do žádného z těch vzácných obrazů. I když jsem tu nebyla tolik let, stále si vzpomínám na každou skrýš a každou tajnou chodbu, co jsem v průběhu let našla. Tento dům měl nekonečné množství tajemství. Klidně bych se vsadila, že neexistuje nikdo, kdo by je znal všechna.

Tady za tou skříní se nacházela tajná chodba co vedla do zahrady pod velkou třešeň.

A tamhle ta knihovna, vyrobena na zakázku někdy v 15. století, ukrývala vchod do tajné chodby, vedoucí do zdejší obrovské jídelny.

A tamty dveře nikdo nemohl otevřít. Aby se člověk dostal skrz ně do tajné místnosti, bylo potřeba strčit prst do jedné z jamek na vršku jejich rámu a zatlačit.

Tento dům toho ukrývá tolik. A právě to  na něm miluju. Je to bludiště všemožných chodeb a zákoutí. Bohužel teď nemohu vlest do žádné z těchto tajných chodeb a vzpomínat na minulost. Už tak mám strach abych nepřišla pozdě.

Vešla jsem do obrovské jídelny. Uprostřed stál velký stůl a u něj mnoho židlí. Většina z nich již byla obsazená. Sedla jsem si na žili hned vedle čela stolu. Všimla jsem si, že na mě všichni upírají své pohledy, ale nijak mě to netrápilo.

Do místnosti vešla žena oblečená celá v černém. Podle jejího obličejej se dalo odhadnout, že jejích posledních několik let života nebylo zrovna peříčko. Rozhlédla se po místnosti a poté si to namířila přímo k mě. ,,Ty tady budeš asi nová, že nevíš, že vedle našeho pána sedím vždy já." Řekla to s výrazem naprosté šílenosti. ,,Já jsem hodně věcí, ale rozhodně tu nejsem nová. A abys věděla, to že nevíš kdo jsem, jenom ukazuje, že to ty jsi tu nová." Odpověděla jsem s naprostým klidem. Chtěla jsem jí jasně ukázat, že nejsem ta která se jí bojí.

Dveře do místnosti se otevřeli a vešel Tom. Vypadal ale jinak než když jsme se naposledy vyděli. Přišel ke svému místu v čele stolu a podíval se na tu ženu ,,Posaď se Belatryx." Rozkazal jí. ,,Ale pane tato žena mi zasedla mé místo." Protestovala a ukázala při tom na mě. ,,Ne, to ty jsi jí posledních několik let zasedávala její místo. Toto místo jí patří. A teď se posaď." Odpověděl jí s naprostým klidem. Belatrix se na něj podívala s překvapením. Nic ale nenamítla a posadila se na vzdálenější židli.

,,Vítejte na další schůzy. Jak jste si už asi všimli, po dlouhé době se k nám vrátila Aiša." Začal celou schůzi Voldemort. Změnil se, stejně jako jeho kumpani. Pamatuju si ho když jsme ještě spolu studovali na škole. Byl krásný, chytrý, nadaný a jedinečný. Měla jsem štěstí, že jsem se s ním mohla spřatelit. A ještě větší štěstí, že si oblíbil právě mě.

Když jsem před několika lety četla v Amerických kouzelnických novinách, že zemřel, neuvěřitelně mi to ublížilo. Když mi ale před několika dněmi přišla správu o tom, že je spět a chce se mnou mluvit, neváhala jsem a přijela spět. Do své rodné Anglie.