Láska, spravedlnost a smrt

Moc dobře nespím

Je to už několik měsíců, co učím v Bradavicích. Na místě, kde ještě nedávno stály jen špalky, teď stojí malá dřevěná chatka, vybavená všemi potřebami, které bych kdy mohla potřebovat. Každý student zde měl stůl a židly. Po stranách byly skříně a poličky plné věcí. Úplně ve předu byl můj stůl s židlí a velká tabule.

Teď když jsme si zopakovaly všechny základy, které dětem chyběli, jsem jim do třídy čas od času přinasla nějaké zvíře. Popovídali jsem si o něm a děti pak měli možnost, si na něj šáhnout, pochovat ho nebo nakrmit. Nikdy to samozdřejmě nebyli nijak nebezpečná zvířata.

,,Takže příští hodinu dobereme co jsme dnes nestihly. Teď už můžete jít." Vypustila jsem žáky 5. ročníku. ,,Pane Pottre mohu s vámi mluvit?" Zeptala jsem se a on jen kývl hlavou. Když všichni odešli ustaraně jsem se na něj podívala. ,,Pane Pottre nemohu si nevšimnout, že v poslední době nevypadate úplně dobře. Nemluvě o tom, že vaše známky se rapidně zhoršili. Byl by jste tak laskav a vysvětlil mi, co se děje?" Podrbal se na čele a jeho očí se dívala na podlahu. ,,Já v poslední době moc dobře nespím. Mám noční můry o tom, že jsem had. Ale nebojte, na svých známkách se pokusím zapracovat." Prohlédla jsem si ho od hlavy až po paty a snažila se přemýšlet. ,,Jak přesně vypadají ty vaše sny?" Zeptala jsem se nakonec. ,,Jsou různé. Ale většinou se plazím po zemi a nakonec někomu ublíží nebo rovnou zabiju." Jednu ruku si položil na svou jizvu. ,,Vždycky mě pak bolí." Pochopila jsem že mluví o jizvě na jeho čele. ,,Mohu?" Natáhla jsem ruku k jeho obličeji a on pouze přikývl. Pomalu jsem se dotkla jeho jizvy a přejela po ní prsty. Vytáhla jsem ze své kapsy hůlku a zašeptala kouzlo. Během chvilky jizva lehce zazářila a poté zase vypadala jako normálně. Potter si toho jak se zdálo nevšiml a já mu nechtěla vysvětlovat, co se právě stalo.

---

,,Tome, nemáš v plánu, když teď Brumbál není v Bradavicích, které by ho ochránili, ho najít a zabít dřív, než se to kdokoli dozví?" Podíval se na mě svýma očima které se tak změnili. ,,Nepotřebuju ho hledat, jelikož vím kde je. A zabíjet ho rozhodně nebudu." Odpověděl tak aby mi došlo, že se s ním nemám hádat. ,,Ty výš kde je?" Zpetala jsem se překvapeně. ,,Jistě že vím. Je v domě ve kterém vyrůstal. To ale nemění nic na tom, že ho zabíjet nebudu." Pokývala jsem hlavou. ,,Ani jsem to neměla v plánu podruhé nabízet, po tom co jsi to poprvé odmítnul."

---

Brumbál má bratra. To si ještě pamatuju ze studentských let. Šeptalo se, že když byl mladší zlomil Brumbálovi nos na pohřbu. Asi se musí nenávidět. ,,Co si dáte?" Zeptal se mě muž za barem. Jeho podoba s profesorem Brumbálem naznačovala, že právě on bude jeho bratr. ,,Dám si jeden masový ležák." Posadila jsem se na barovou stoličku. ,,Tady to je." Podal mi nápoj a špinavou skleničku. Chtěl už odejít ale zastavila jsem ho. ,,Nejste náhodou Brumbál?" Dívala jsem se na něj přimhouřenýma očima. ,,To jsem. Potřebujete snad něco přímo ode mě?" ,,To si pište." Naklonila jsem se nad stůl. A on se naklonil ke mě. ,,Imperium" Zašeptala jsem. ,,Kde jste vy a bratr vyrůstali? Chci znát adresu."