Láska, spravedlnost a smrt

Weasleyho cesta zločinu

,,Vážení žáci, je mi potěšením přivítat tady novou učitelku kouzelných tvorů a to Aišu Gauntovou. Doufám, že jí přijměte a zasvětíte do chodu zdejší školy." Brumbalův hlas nezněl nadšeně. Moc dobře věděl kdo jsem. Určitě si mě pamatoval z mých školních let.

---

,,Takže mi chcete říct, že ten můj předchůdce nepoužíval žádnou třídu a učil jen venku?" Zeptala jsem se, abych si to vyjasnila. ,,Přesně tak." Odpověděl zdejší školník. ,,Můžete si to tu upravit podle sebe. Kdyby jste něco potřebovala nebojte se za nou přijít." Oznámil mi a vydal se k hradu. Byla jsem si jistá, že kdybych něco potřebovala, šla bych za kýmkoli jiným než za ním. Dokonce i za Brumbálem bych šla radši.

Znova jsem se prošla tím malím domkem a jeho okolím. ,,Vy jste ta nová učitelka co mě má nahradit?" Ozval se za mnou hlas a já se neuvěřitelně lekla. Otočila jsem se a za mnou stal muž. Byl o hodně větší a vypadal nešťastně. ,,Ano" Pokýval hlavou a pousmál se na mě. ,,Tak vám přeju hodně štěstí." Chtěl odejít ale zastavila jsem ho. ,,Promiňte ale to opravdu všechna vaše výuka probíhala venku? Za každého počasí?" Nechápala jsem to. Znělo to hrozně neužitečně. ,,Ano, nebylo by vhodné kouzelné tvory tahat až do hradu." Objasnil jako by to byla samozdřejmost. ,,Aha a nemáte tady náhodou nějaké špalky?" Muž se na mě překvapeně podíval, zřejmě nechapal proč se na to ptám. ,,Ano, támhle je jich hromada." Ukázala směrem za domek, kam jsem se ještě nestihla podívat. ,,Děkuji." Usmála jsem se a vydala se tím směrem kam ukázal.

,,Wingardium leviosa" Velký špalek se zvednul a plul vzduchem tak, jak jsem mu to přikazovala.

----

,,Zdravým vás žáci." Usmála jsem se na skupinku dětí z 5. ročníku kteří stáli před domkem. ,,Jak jistě víte, jsem vaše nová profesorka." Odmlčela jsem se. ,,Pojďte prosím za mnou." Kývla jsem na ně a vydala jsem se na místo, kde se dnes budeme učit. Neměla jsem žádnou učebnu kde by si děti mohly psát a tak jsem byla nucena improvizovat. Kousek za domkem byla rovná plocha, na kterou jsem odlevitovala několik špalků. Na každý jsem potom dala kus látky kterou mi sehnal jeden ze skřítků. Není to jako normální učebna, ale prozatím to stačí.

,,Najděte si každý své místo." Rozkaza jsem a sama se usadila na špalek vepředu. Všichni se usadili, i když někteří se netvařili nadšeně. ,,Je mi líto, za jakých podmínek se teď budeme učit. Bohužel jak jsem zjistila, tak váš bývalý profesor nepoužíval žádnou učebnu. A tak jsem nucena prvních několik hodin, než se vše vyřeší, učit na tomto místě."

,,Nyní abych se ujistila jak na tom jste se základní látkou, mi řekněte něco o hrabácích." Jako první se přihlásila dívka sedící na špalky hned u mě. ,,Prosím slečno..." neznala jsem její jméno. Byla to moje první hodina s jejich třídou. ,,Grangerová, hrabáci jsou nepříliš velká stvoření, které přitahuje vše zlaté. Často jsou považováni za zloděje." ,,Přesně tak." Usmála jsem se na ní.

,,A co by jste o nich řekl vy pane..." ukázal jsem na jednoho kluka ze zmijozelu. ,,Malfoy, hrabáci často nebývají domácími mazlíčky, i když nejsou nijak zakázaní. Vlastníci se totiž bojí, že by mohli být obviněni z krádeže některých ze zlatých věcí." ,,Velmi správně. I když právně za hrabakovy zločiny pikat nemůžete, je toto důvod proč většinou nejsou domácími mazlíčky. A co mi o nich řekněte vy pane..?" Podívala jsem se na kluka z nebelviru který vypadal duchem nepřitomný. Pravděpodobně si nevšiml že na něj mluvím, jelikož stále koukal do blba a neodpovídal mi. Kluk který seděl hned vedle něj do něj šťouch. ,,Hej co je?" Zeptal se kluk který se probudil ze zasnění. ,,Paní profesorka se ptala co výš o hrabacích." Objasnil mu jeho spolusedící. ,,O čem že?" Nechápal chlapec a tvářil se naprosto zmateně. ,,O harbacích... o takovym tom krtku co rád krade..." Pomáhal mu chlapec a já se nemohla nepousmat, když se v chlapcovych očích objevilo pochopení. ,,Jooo... ti... ti... hrabáci oni rádi hrabou..." Bylo jasné že vůbec netuší co by o nich měl říct. ,,A jsou známí tím jak... hrabou..." Nechtěla jsem ho dále trápit. ,,To stačí"

,,A teď když jsme si toho tolik řekli o hrabácích zajímalo by mě kdo z vás by si pořídil hrabáka jako domácího mazlíčka." Přihlásil se jen jeden chlapec. ,,Hele Weasley si uvědomil, z jak chudé rodiny pochází a rozhodl se vydat na cestu zloděje." Dobíral si ho Mlafoy se kterým jsem měla tu čest již v dnešní hodině hovořit. ,,Pane Malfoyi, jak jste sám řekl, majitel hrabáka není zodpovědný za hrabákovy zločiny." Zastala jsem se toho hocha a otočila se na chlapce, který ještě nemluvil. ,,A co vy, proč by jste si nechtěl pořídit hrabáka pane...?" ,,Potter." Odpověděl a já pozvedla obočí. Takhle jsem si toho chlapce nepředstavovala. Byl pohublí jeho vlasy trčely na všechny strany a vipadal jako někdo, o koho se nikdo nestará. ,,A hrabáka bych nechtěl, protože mi to přijde jako velká zodpovědnost a nemyslím si, že bych byl schopen se o takové zvíře postarat." Vysvětlil.