Láska, spravedlnost a smrt

Epilog

O rok později

Někdo zaťukal na dveře. ,,Dále," Zavolala jsem a uklízela při tom svůj stůl. Vešel Harry. ,,Ahoj Harry, co potřebuješ?" ,,Tvrdí se, že odchazíte. Je to pravda?" Zdál se smutný. ,,Bohužel to pravda je. Celí život jsem byla učitelkou a teď bych chtěla zkusit něco nového." Za poslední rok se z nás staly přátelé a i já byla smutná, že ho tu musím nechat. ,,Chcete se k němu nastěhovat. Že ano?" Prokoukl mě. ,,Ano," Usmála jsem se na něj. ,,Jaks to věděl?" ,,Chodíte spolu už nějakou chvíli. I když nechápu jak jste ho k tomu přesvědčila. A taky se mi v posledním dopisu jaksi zmínil, že si spolu hledáte bydlení." No jasně. Mohlo mě napadnout že se o tom s Remusem bavili. ,,Už jsme ho našli. Je to krásný domek nedaleko Příčné ulice. Takže to budu mít blísko své nové práce. Klidně nás někdy přijď navštívit, když budeš mít čas." Harrymu se na tváři objevil obří úsměv. ,,To se spolehněte."

,,A jak se jinak těšíš na prázdniny?" Změnila jsem tema. ,,Vlastně se docela i těším. Loni byli ty prázdniny skvělí tak doufám, že letos zase budou." Byla jsem za to ráda. Jak se zdálo můj hovor s jeho příbuznými zabral. ,,Můžu se na něco zeptat?" ,,Jistě, proč bys nemohl?" ,,Vlastně jsem se na to chtěl zeptat celí rok. Je pravda, že jste vyhrožovala mým příbuzným, aby se ke mě chovali slušně?" Pousmala jsem se. Jak to dělá, že vždy vše zjistí. ,,Možná trochu," Uznala jsem a on se zasmál. ,,Děkuju,"

--- Po té co Harry dokončil poslední rok v Bradavicích.

Harry stál před dveřmi ještě se svým kufrem. Někdy teď musel přijet z Bradavic. ,,Ahoj, neruším?" Zeptal se opatrně. ,,Jasně že ne. Pojď dál. Právě jsi přijel že jo?" ,,Jo," Zavedla jsem ho do obýváku. ,,Remusi je tu Harry." Zakřičela jsem tak, aby mě slyšel, i když byl v jiné místnosti. ,,Harry dáš si něco? Čaj? Vodu? Šťávu? Kávu?" ,,Mohl bych dostat vodu?" Kývla jsem a než jsem stačila odejít, objevil se v obýváku Remus. ,,Sedni si, já pro to dojdu." Řekl a než odešel rychle mě políbyl. Zřejmě nás slyšel a proto věděl, o co mě Harry požádal. Já si ale nijak nestěžovala. Přece jenom mě v poslední době bolela záda a tak možnost sednout si, byla víc než vítaná.

,,Máte to tu moc krásný." Rozhlížel se Harry okolo. ,,Děkuju, snažila jsem se." Remus se vrátil se skleničkou vody, kterou položil před Harryho na stůl. ,,Tak Harry, co máš vlastně teď v plánu?" Zeptal se a usadil se na křeslo, aby na nás dobře viděl. ,,Chtěl bych se stát bistrozorem. Takže se mám v plánu přihlásit na kurz, abych jím mohl být." ,,To zní dobře." Pochválil ho Remus. ,,Jo, vlastně jsem málem zapoměl,  že jsem ti chtěl poděkovat." Otočil se Harry na mě. ,,Mě? Proč?" ,,Naučila jsi mě za ty dva roky v Bradavicích víc, než většina učitelů dohromady. Nemluvě o tom, že jsi mě naučila jak seslal kledbu smrti, což bych bez tebe nezvládl." Remus se zatvářil překvapeně a ani se mu nedivím. Jaksi jsem se mu o tom "zapomněla" zmínit. ,,Ty jsi ho učila kledbu smrti?" Netvářil se zrovna nadšeně. ,,Ano, učila jsem ho kledbu smrti, aby mohl zabít Voldemorta. Což se mu, jak sám výš povedlo, takže si nestěžuj." Odpověděla jsem mu na jeho dotaz a doufala, že se už nebude vyptávat.

,,A Harry kde máš teď v plánu bydlet?" Změnila jsem radši téma. ,,Teta a strýc mi v posledním dopisu daly dost jasně najevo, že mě doma nechtějí, takže jsem měl v plánu zajít za Molly a poprosit jí, jestli bych u ních nějakou dobu nemohl zůstat." ,,A nechtěl bys zůstat tady. Přece jenom máme tady ještě jeden pokoj. Teda jestli bys chtěl." Nabídla jsem mu. ,,Ne, nechci vám tady překážet." Namítl Harry a upil ze své skleničky kus vody. ,,Nepřekážel bys." Protestovala jsem. ,,Vážně? Jsi těhotná a za pár měsíců budeš rodit. To poslední co teď potřebujete je starost navíc." Protestoval Harry. ,,Zaprvé zase tak velká starost navíc nejsi. A za druhé aspoň bys mi pomohl, až bude mít Remus zase svoje období." Podívala jsem se na Remuse kterému se rozhodně nelíbilo, že jsem jeho období zmínila a dával to dost jasně najevo. ,,Remusi, pomoz mi." Poprosil ho Harry. ,,Ne, s Aišou se hádat nehodlám, vždycky vyhraje. A obzvlášť teď v těhotenství bývá v ráži. Divím se, že jsem ještě naživu." Podívala jsem se na něj nehezkym pohledem. Uměla jsem v Remusovi, za tu dobu co jsme svoji,  dost dobře číst a tak mi hned došlo, že tohle mám za to, že jsem zmínila jeho období. ,,Ale neboj, pořád tě miluju." Otočil se na mě. ,,I když jsi někdy nesnesitelná." Nadzvedla jsem obočí. ,,To je smutné, že dnes nemáš hlad a nebudeš teda jíst večeři." Zářivě jsem se na něj usmála. ,,Vydíš, říkal jsem ti to. Uteč dokud můžeš." Zašeptal Remus směrem k Harrymu tak, abych to slyšela. Samozdřejmě že jsme si ze sebe dělali srandu. A Harry to moc dobře věděl. Proto se neubranil velkému úsměvu.

,,Takže Harry, zůstaneš u nás?" Zeptala jsem se. ,,Jo, nemůžu si nechat ujít vaše hádky. Na to jsou až moc ftipné." Podotkl se smíchem. ,,Neuvěřitelné takže ani ty už nechceš večeři? Co já s ní budu dělat?"