Zlatý druhák - Sasunaru

18. Tak to se nepovedlo

"Co tu dělám?" vypískl Naruto a odrazil se ze svého místa. Celé tělo ho zabolelo. 

"Co myslíš" řekl Neji, sedící před ním.

"K-kde to jsme?" řekl vyděšeně.

"Říká ti něco slovo hotel?" řekl ironicky a dravě se přibližoval k blonďákovi. Ten se jen posouval dál. Neji se jen ušklíbl.

"Stejný jako vždy, proč se vzdaluješ? nebavil ses snad včera?" zeptal se a Naruto se začal trochu třást. Neji se přibližoval dál. Pak se ozvala rána.

"Moc si nedovoluj" pronesl Neji chladně, ta tam byl ten jeho 'vřelý' tón hlasu, teď zněl, jako by ho chtěl zabít. Rudá tvář ho docela bolela. Chytl Naruta za zápěstí a škubnul s ním blíž k sobě. Naruto se snažil vysmeknout, nešlo to, Neji měl větší sílu.

"Proč si se mi včera vyhýbal" Naruto otočil hlavu jinam, nechtěl se na něj dívat. Ne po tom, co mu ten hajzl udělal, musí vymyslet, jak se odsud dostane.

"ODPOVĚZ!!!" Po chvíli ticha ho Neji shodil na postel. Naruto ležel na břiše, Neji nad ním.

"C-co... CO TO DĚLÁŠ?!" vypískl vyděšeně když cítil ruce druhého na těch svých, cítil, jak mu je dal nad hlavu, a zalehl je jednou paží. Tou druhou chytl Naruta za bok.

"Dlouho jsem si neužíval, chci to dohnat" řekl povrchně. Zvedl Narutův zadek do úrovně svého penisu, a bez přípravy ho do něj zasunul.

"Ne, přestaň" řekl bolestivě Naruto, když cítil ostrou bolest v zádech. První slzy se začaly klubat.

"Ani nápad" řekl Neji temně a zalehl druhého celým tělem. Vše se náhle seběhlo strašně rychle, Naruto bůh ví kde sebral veškerou svou sílu, vymanil ruce ze sevření, odstrčil Nejiho někam mimo postel, se strašnou ránou Neji spadl na zem. Naruto rychle vstal, vzal své oblečení a zavřel dveře do pokoje. Oblíkl se docela rychle, měl volné věci, tak to šlo dobře. Na chodbě naštěstí nikdo nebyl, a kamery taky žádné, Naruto o tom věděl předem, a proto se převlíkl právě tam. Nebyl to zrovna vybraný hotel a s Nejim sem dříve chodili poměrně často. Nevěděl, kolik má času, a tak se rozhodl, že si triko oblékne na cestě po schodech.

Vyběhl z hotelu, a pelášil přímo na zastávku autobusu. Měl nějakou velkou kliku, protože mu přesně v ten moment přijížděl spoj k němu domů.

'Kde mám vůbec mobil?' zarazil se, pak si vzpomněl, že ho nechal v kapse od bundy. Naštěstí. Pořád nějak nedokázal pochopit, co se to před chvílí sakra stalo. Spíš, co se dělo večer, nešlo mu si kompletně vzpomenout, ale to mu ani nevadilo. Nechtěl nad tím přemýšlet. Celé tělo ho bolelo. Jeho triko bohužel odkrývalo značky, které po sobě ten debil zanechal. Cítil otisky rukou na svém zápěstí. Podíval se na hodiny v busu, bylo těsně před sedmou. To doma bude ve čtvrt na osm. 

'Ví ostatní vůbec o tom, že u nich nejsem? A jak jsem se tam vůbec dostal?' přemýšlel. Naštěstí, protože toto byl poměrně brzký spoj, a navíc byla sobota, nebyl v autobuse skoro nikdo, jen nějaká stará bába, nějakej dědek a asi tři mladé holky, pravděpodobně trochu mladší jak on. Najednou se za ním někdo ozval.

"Naruto? Jsi to ty?" Naruto se otočil, a s vykulenými oči pozoroval svou příbuznou, jak na něj zvědavě kouká.

"Baa-chan, c-co tu děláš?!"

"To mi spíš řekni ty" dala si ruce v bok. Změřila si ho pohledem, a zasekla se na jeho krku.

"Takže rušná noc, jo?" řekla s úšklebkem, a pozvedla obočí. Naruto zrudl.

"Jakoby jo, ale... ahh to je jedno" štvalo ho, že to viděla, teď to řekne Deidarovi, se kterým jsou skoro jak jedna ruka, ten se bude vyptávat, a co já mu mám říct? 'Čau brácho, tak jsem se ti přišel svěřit, nedobrovolně mě vojel můj bejvalej a udělal mi cucáky jak hovado' tak to asi ne že jo.

"Prosím, neříkej to bráchovi" zaprosil poníženě. Ta se na něj jen zmateně podívala, nikdy jí neprosil, a obzvlášť, aby něco neříkala Deiovi.

"Dobře ty suchare" odfrkla si a protočila očima. Ráda se svými vnuky drbala, taková prostě byla, a obzvlášť když šlo o něco takového.

"Počkej, kam ty vůbec jedeš?" zeptal se Naruto, Tsunade jen trochu zrudla, a odvrátila pohled pryč.

"Jen za svým známým"

"Takže za Jirayou, jo?" vrátil jí to Naruto, Tsuna se na něj jen výhružně podívala a vlepila mu pohlavek.

"Nebuď drzej, jo?" řekla na oko naštvaně. Naruto jí měl moc rád, i když měl na prd náladu, vždycky mu jí zvedla. Strávili spolu chvíle plné drbání, až přišla na řadu zastávka, kde měl Naruto vystoupit.

"Tak se měj, a pozdravuj toho starouše!!!" zařval na ní do dveří. Byl rád, že si někoho našla, těsně po tom, co porodila, jí umřel manžel, od té doby nikoho neměla, až teď... Naruto se usmál. Byl také rád, že přišel na jiné myšlenky. Došel v klidu domů. Ale pak se zamyslel.

'Nebude divný, že příjdu z párty tak brzo? A ještě k tomu bez Sasukeho? To asi nepůjde...' Rozhlídl se okolo sebe, aby našel nejbližší telefonní budku. Vlezl do ní, naštěstí měl nějaké drobné, a zavolal Sasukemu, snad to vezme. Telefon vyzváněl. Nikdo nebral...

"Prosím?" ozvalo se.

"Sasuke? Jsi to ty?" 

"Naruto? odkud voláš? a kde vůbec jsi, víš jaký jsme měli o tebe strach?!" Naruto se s pocitem vinny podíval do země.

"Ehmmm... no..." nějak se neměl k odpovědi.

"No?"

"M-musel sem si něco zařídit" řekl první věc, která mu přišla na jazyk.

"Aha? a proč si nám o tom neřekl, a nechal sis tu bundu i s mobilem a peněženkou?" Sasuke ho dostal.

"Hele to je jedno, uvidíme se doma, za jak dlouho přijdeš?" 

"Už tam jsem" Naruto se pozastavil. 'Ou, Sakra' 

"Okej, jsem tam za chvilku"

"Jak se sem chceš dostat bez klíčů?" slyšel cinkání kovu o kov. 'Kurva!'

"Tak mi prosím přijď otevřít" Naruto už si říkal, že by to nemohlo být horší... Teď ani nestihne schovat ty cucáky, uvidí je jak Deidara, tak Itachi, tak Sasuke... 'Do hajzlu...'

"Okej, radši už jdu, abys zbytečně nečekal, a jen... buď připravenej na pořádnou přednášku od tvýho bráchy, je docela... ehmmm... naštvanej" 

Fajn, mohlo to být horší! pomyslel si Naruto

"Ok, vyrážím, tak za chvíli" nestihl si ani poslechnout pozdrav od Sasukeho a zavěsil. Tak teď neměl chuť se vrátit domů tuplem. Promnul si obličej, a vyšel z budky. Ale protože mu nic jiného nezbývalo, musel se vrátit. 'Já si asi půjdu hodit'. Proč na něj vůbec kolemjdoucí tak divně koukali? To jako protože nebyl učesanej? Baa-chan mu pomohla se trochu dát do kupy, tak to snad nebylo tak hrozný, ne? Zrovna šel kolem nějaké výlohy, podíval se do ní. 

'...' měl chuť, se radši už nikdy nevrátit domů. 'Já si fakt jdu hodit' Cucáky na krku byly fakt výrazné a velké... a ty otlačeniny od rukou... Cucáky, jak pak zjistil, měl i na břiše, a tak si radši ani nechtěl představovat, kde je měl ještě... Dále jako třešničku na dortu měl docela velké kruhy pod očima. No nic, pujde vtříc největší nestvůře, která na zemi existovala... svému naštvanému bratrovi.