30.Mike

127 9 0
                                    

Kalia
Ráno mě probudil někdo ležící na mé hrudi. Otevřela jsem oči a všimla si že je to Teo.

„Ahoj" Zachraptěla jsem. Teo zavrněl a plácl mě ocasem do nosu.

„Jo já vím budu stávat a půjdu ti pro snídani." Protočila jsem oči.
Odhrnula jsem přikrývku a šáhla do skříně pro nějaké obleceni

 Odhrnula jsem přikrývku a šáhla do skříně pro nějaké obleceni

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Teo mi vlétl na rameno.„ Si nějakej těžkej" odfrkla jsem si.

Pomalým krokem jsem se vydala na snídani. Hned u dveří se kolem mě omotali něčí ruce.

Byl to ...

...


...

Mike?

„Co to děláš Miku?" Dala jsem jeho ruce pryč.

„Ále no tak nedělej že se ti to nelíbí. Přece by jsi nechtěla abych Oliverovi řekl o tvojim a Dylanově polibku." Ušklíbl se.

Zamračila jsem se. „To nebyl polibek, to bylo nedorozumění," hájila jsem se. „A nevím, o čem mluvíš, ale nepotřebuju, aby ses ty staral o moje věci."

Chtěla jsem odejít ale Mike mi do ruky vrazil zrcádlo.

Podívala jsem se na něj a uviděla jsem mě a Dylana v jeskyni při flašce.

„Tak co změnila jsi názor"? Ušklíbl se.

„Jo, změnila," řekla jsem s falešným úsměvem. „Teď vím, že jsi ještě větší idiot, než jsem si myslela. Máš ještě nějaké trapné pokusy o vydírání, nebo jsi si vyčerpal svůj repertoár?"

Mikeho úsměv pohasl. „Myslíš, že to je vtipné?"

„Naprosto," odpověděla jsem klidně. „Vydírání ti vážně nejde. Možná bys měl zkusit kariéru v komedii. Ale nečekej, že se ti budu smát já."

Teo na mém rameni podrážděně zasyčel, jako by věděl, o co tu jde. Mike se napřímil, zřejmě ztratil půdu pod nohama.

„Dobře takže nebude vadit když to ukážu Oliverovi?"

Zvedla jsem obočí a přimhouřila oči. „Klidně to ukaž. Aspoň uvidí, jak zoufale se snažíš být důležitý. A víš co? Představím ti svou právničku, která se specializuje na obtěžování a vydírání. Jmenuje se Karma."

„Takže když mu to ukážu nebude naštvaný." Ušklíbl se.

Udržovala jsem klidný výraz, i když mi vnitřnosti svíral strach. „Proč by byl naštvaný, když mezi námi nic není?" odpověděla jsem mu s falešnou sebejistotou.

„Vážně? To si opravdu myslíš?" šklebil se Mike.

Snažila jsem se nedat najevo nejistotu. „Jo, opravdu si to myslím. Oliver není tak naivní, aby skočil na tvoje intriky."

Mike na chvíli zaváhal, ale pak se znovu ušklíbl. „Uvidíme."

„Uvidíme," zopakovala jsem s úsměvem. „Teď, když dovolíš, mám lepší věci na práci než se zabývat tvými nesmysly."

Teo, který celou dobu seděl na mém rameni, podrážděně zavrněl a seskočil dolů. Skočil na Mikea a zamával mu ocasem před obličejem, jako by ho chtěl zastrašit. Mike se lekl a udělal krok zpět, ztrácíce svou dosavadní sebejistotu.

„Takže i ty máš problém s mým kamarádem?" zasmála jsem se, když jsem viděla Mikeův výraz. Teo se vrátil na mé rameno, spokojený sám sebou. „Myslím, že můj den právě dostal o něco lepší začátek," dodala jsem, než jsem zamířila do kuchyně, zatímco se Mike ještě vzpamatovával.

Vešla jsem do kuchyně a začala připravovat snídani. Teo, stále spokojený sám sebou, se usadil na židli a pozoroval mě.

„Myslím, že jsi mu dal, co proto," řekla jsem Teovi a trochu jsem se uvolnila. Ale myšlenky na Olivera a Mikeovy výhrůžky mě neopouštěly. Potřebovala jsem vymyslet plán, jak to všechno zvládnout.

Připravila jsem čaj a naservírovala talíř s toasty, když se ozvalo zaklepání na dveře. Srdce mi poskočilo. Co když je to Oliver?

S nádechem jsem otevřela dveře a uviděla jsem tam stát Dylana...

Sorry za gram chyby

♱ Dragon's hope ♱Kde žijí příběhy. Začni objevovat