pořád přemýšlím, co vše jsem udělala špatně
chci se pořezat za každé slovo
co vyjde z mých úst
chci si podříznout žíly
za každý skutek
za každý pohyb mým tělem
chci odejít
bez věcí
vše nechat tady
i bez oblečení
bez bot
vejít nahá do síně věčné tmy, která nemá konce
nic bych neviděla
nikdo by neviděl mě
nic bych necítila
jen ostré nehty na mé kůži
a uschlé rty toužící po kapce vody
všichni by na mě zapoměli
včetně mě
až bych zemřela ve věčné samotě
to
je šťastná smrt
nic jiného by mě teď neudělalo šťastnější
být sama, zapomenuta
v temnotě ležící, nehybná jako kámen
jen hruď by se nafukovala a zase klesla s výdechem
pořád dokola dokud by mé tělo dýchat zapomenulo, jako preumatika s propíchnutou duší
která už dávno ve šrotech leží
čekajíc na spálení a pak i na pohřbení.
