Proč! Proč jsem tě poznala! Kvůli tobě nemůžu být šťastná! Kvůli tobě se propadám do nicoty.
Propadla jsem tvému obětí a ocitla se v zemi, kterou neznám. Snažila jsem se ti utéct, ale propadla jsem znova. Vím, že ten pád už nezastavím. Byla to jako černá díra.
Lidi, kteří se neuměli usmívat jako já, se propadali temnotě. Všichni se snažili dostat ven, ale já si přivázala k noze kámen.
Už je konec. Mé tělo prudce dopadlo na zem a zůstalo nehybně ležet. Má duše mě opustila, rozpadla se na milion kousků a splynula se zemí. Můj život mi naposledy přeběhl před očima a poslední slza mi stéká po tváři.
Pak jsem se stala zemí, na které vyrostla tráva, stromy a květiny.
Chci, aby sis pamatovala, že já jsem ta tráva, co se vlní ve větru, že já jsem ten strom, co ti dává čerstvý vzduch, a že já jsem ta květina, co zdobí celou zem.
